Před týdnem mi v čekárně u lékaře řekla jedna paní, že vypadám na padesát hodně dobře. „Já mám dceru, které je pětapadesát“, pravila, „to vy jste určitě mladší. Vám je maximálně tak padesát. No, vypadáte na ten věk dobře!“ Dost se divila, když jsem jí prozradila, že je mi o dvanáct let víc, než si myslí. No – pyšně jsem nadmula propadlý hrudníček … ovšem pak jsem si uvědomila, že jsem na oční klinice a zase jsem splaskla.  😀

Každé město, čtvrť a někdy i ulice mají většinou nějakou svéráznou osobnost. U nás v Holešovicích je to jedna důchodkyně, která vypadá jako sestra Belzebuba. Ostré větry, které vanou od nedaleké Vltavy, v její tváři vykreslily hluboké brázdy, avšak vousů ji nezbavily. Rozčepýřené šedivé vlasy nosí sepnuté do culíku, jenž je pevně svázán černou tkaničkou na boty a na špičce nosu se jí pohupují obroučky nízké cenové skupiny. Kdysi možná obdivované poprsí se jí dneska smutně opírá o vystouplé břicho a kozí nožky většinou zakrývají kalhoty neurčité barvy i střihu. K jejímu imagi patří neodmyslitelná cigareta a pes.Pokračovat ve čtení

Ve druhé třídě jsem se znovu zamilovala. Když jsem po prázdninách vplula do třídy, okamžitě mne zaujal jeden velkookatý blonďáček. Rázem jsem zapomněla na prekérní situaci, která mne připravila o první lásku, a začala jsem ho fixovat svým zrakem. Objekt mého zájmu se jmenoval Vedral. Snad proto se okamžitě vedral do mého srdéčka a pevně se tam usalašil.Pokračovat ve čtení

První vážnější kontakt s opačným pohlavím jsem měla uprostřed žhavého červencového dne na koupališti nedaleko Prahy. Tuto (poněkud šokující) příhodu dávala moje dobrosrdečná rodička velmi ráda k dobru před mými nápadníky, které jsem si přitáhla domů o mnoho let později. Někteří mne po vyslechnutí vousaté historky s hrůzou ve tváři opouštěli, jiným chlípně zajiskřilo očko v předtuše nevšedního dobrodružství.Pokračovat ve čtení

Moje peněženka zela prázdnotou, proto jsem zaskočila k nedalekému bankomatu. Těšila jsem se, že brzy budu zase bohatá, neboť jsem z dálky viděla, že na výplatu čeká pouze mladík v obleku, zatímco u bankomatu úřadovaly dvě asi čtyřicetileté blondýny. Neustále škádlily svými prstíky tlačítka a přitom se spokojeně pochechtávaly. Postavila jsem se za mladíka a divila se, že bankomat jejich kreditní kartu několikrát vyplivl a znovu pozřel, avšak peníze nevydal ani jednou.Pokračovat ve čtení

Převalujete se v noci v posteli a nemůžete usnout, i když ostatní už dávno sní? Přivoláváte spánek pomocí prášků? Snažíte se svoje fyzično a duševno ukolébat sklenkou dobrého pití? Přečtěte si, jak jsem s nespavostí bojovala přede dvěma roky já…

24. 3. 2003 / pondělí

Začínám pociťovat nedostatek spánku. Jsem tak utahaná, že nemohu jíst (každé sousto žvýkám celou věčnost). Když se konečně dostanu do postele, nedaří se mi usnout. A tak si buď čtu, nebo vezmu tužku a napíšu nějakou hovadinku. Dnes v noci jsem načmárala na kus papíru toto:

Stáří bývá neradostné.
Ach, kde je mé mládí skvostné?
Kde je moje duše hravá?
Kde je touha nedočkavá?
Vnímám smrt už póry všemi,
strádám, trpím, zima je mi.
Počkám. To se vyplácí!
Ohřeji se v kremaci…
Pokračovat ve čtení