Dnes večer jsme zaskočili do Rustiky, abychom řádně oslavili Jirkovy narozeniny. Sotva Káťa do sebe hodila jídlo, začala si cosi čmárat do bloku, který si přinesla s sebou. „Co to sepisuješ?“ zajímalo mě. „Ale, napadla mě taková básnička,“ pravila a dál honila propisku po papíru. Po chvíli se zeptala, jestli nám může výsledek své tvořivé práce zarecitovat. Pokývali jsme hlavami. „Tak poslouchejte,“ vyzvala nás a dala se do uměleckého přednesu: Pokračování textu Z deňýčku týraného rodiče IV.
Rubrika: Deňýček týraného rodiče
Z deňýčku týraného rodiče III.
Kačaba se nachází ve stadiu vývinu, což znamená, že jí roste celý člověk. Velikost chodidla se zatím zastavila na čísle třicetosm (neustále pleníme regály v prodejnách s obuví) a díky neskutečné žravosti nabývá i na výšce (nikoli na šířce: stále vypadá jako pohublý Somálec). Za pár týdnů už bude její hlava v jedné rovině s mými rameny. Největším problémem, který ji v této souvislosti ničí, je rozkvět hrudních partií. Pokračování textu Z deňýčku týraného rodiče III.
Z deňýčku týraného rodiče II.
Ráno jsem opět musela zvýšit svůj jemný hlásek. Káťa se totiž na můj vkus až moc dlouho vypravovala do školy. Když odbilo půl osmé a ona ještě nestála v předsíni v pozoru, křikla jsem na ni, ať sebou hodí. Pokračování textu Z deňýčku týraného rodiče II.
Z deňýčku týraného rodiče I.
"Tatínku, kde je Austrálie?"
"Když vyvrtáš tady v tom místě díru, tak vylezeš v Austrálii."
"Hm, a máš vrtačku?"
Když byly Kačabě tři roky, padala z ní podobná moudra. Ovšem jak běžel čas, její slovní projev začal nabírat zcela jiný směr. Proto se občas k hlodům z předškolního období vracím se slzou v očku: Pokračování textu Z deňýčku týraného rodiče I.