Rubrika: Deňýček týraného rodiče

„Káťo, můžeš mi vysvětlit, proč nenosíš podprsenku, když jsi ji tak nutně potřebovala?“ zeptala jsem se přísně své lehce vyvinuté dcerušky. Nedávno totiž požadovala, abych její intimní šatník vyšperkovala hned dvěma kousky (to jsem samozřejmě coby chápající matka učinila).
Pokračování textu Z deňýčku týraného rodiče XIV.

Nechtělo se nám vařit, proto jsme zaskočili do Rustiky na večeři. Během čekání na jídlo jsme listovali denním tiskem. „Tati,“ ozvala se Káťa, „tady píšou, že sameček osmáka degu, když touží po samičce, vydrží celej den řvát. To ty taky, viď!?!“ Pokračování textu Z deňýčku týraného rodiče XIII.

Celý den se proháněl pražskými ulicemi nepříjemný ledový vítr a po poledni se strhla parádní průtrž mračen. V té době jsem naštěstí seděla u své zákaznice, které jsem přivezla daňové přiznání. Pokračování textu Z deňýčku týraného rodiče XII.

Káťa se přihnala ze školy, svalila se do křesla, tašku s učením poslala pomocí lehkého kopance pod stůl a poté pravila, že se příští pondělí nechá přezkoušet z dějepisu. Pokračování textu Z deňýčku týraného rodiče XI.

„Já toho Myšáka zabiju,“ vykřikovala Káťa, když vtrhla do obýváku, „v pátek večer jsem napsala babičce a dopis jsem si položila vedle jeho klece. A ten parchant mi z něho udělal tohle!“ Načež nám pod nos strčila do poloviny ohlodanou obálku. Pokračování textu Z deňýčku týraného rodiče X.

V pět ráno mířil rozespalý Jíra na záchod. Když otevřel dveře, vyrazil proti němu křeček, podupal mu prsty u nohou a zamířil do kuchyně. Jelikož Jirka dobře věděl, že nemá šanci mrňouse zpacifikovat, probudil Káťu, aby svého miláčka odchytila a vrátila do akvária. Než odešla do školy, nakázala jsem jí, aby vršek křečkova obydlí řádně uzavřela. Pokračování textu Z deňýčku týraného rodiče IX.

„Mami, jsme chudý?“ zeptala se mne odpoledne Káťa a na čele jí vyrostla hluboká vráska. Zamumlala jsem, že duchem určitě ano.
„Já se neptám na tebe,“ řeklo moje pubertální dítě drze. Poučila jsem ji, že by se ke svým starým rodičům měla chovat uctivěji.
Omluvila se a potom špitla prosebně: „Já bych totiž nutně potřebovala něco koupit.“ Pokračování textu Z deňýčku týraného rodiče VIII.

Můj synovec Robert momentálně bydlí u své dívky Jany, což jeho rodičům nevadí, protože alespoň doma nedělá nepořádek a živí se sám (nebo je živen). Pokračování textu Z deňýčku týraného rodiče VII.

Dnes Káťa poprvé sama využila internet. V poště jsme měli nabídku laserových ukazovátek, což ji fascinovalo natolik, že si jedno z nich přála k vánocům. Abychom od ní měli pokoj, řekli jsme jí, ať napíše objednávku a pošle ji mailem. Pokračování textu Z deňýčku týraného rodiče VI.

„Tak co bylo ve škole?“ povídám při večeři mezi sousty. Káťa polkla, nandala si další talíř a mlaskavě zamumlala, že se nic zajímavého nedělo. Zapýřila jsem se nad debilitou své otázky. Potom jsem si ale vzpomněla, že jsem ráno dala Kačabě čtyři stovky.
„Kolik peněz ti zbylo, když sis koupila obědy?“ zeptala jsem se.
„Osmdesát pět,“ řekla Káťa, „ale dvacku dlužím.“
Vytřeštila jsem oči. Částečně to způsobil žvanec, který se mi vzpříčil v trubici, zčásti překvapivé sdělení. Rozkašlala jsem se. Pokračování textu Z deňýčku týraného rodiče V.