Rubrika: Deňýček týraného rodiče

Přesně před čtyřmi roky se přiřítila Kačaba ze školy a oznámila mi několik infarkt podporujících informací. Blížila se závěrečná klasifikační konference, proto zdvojnásobila svoje úsilí a přinesla ten den v žákovské tři sardele. Pokračování textu Z deňýčku týraného rodiče XXII.

Káťa se po poledni přihnala ze školy a nadšeně mi hlásila, že objevila v nedalekém sekáči perfektní sukni.
„Já mám hadrů dost,“ prohlásila jsem rezolutně.
„To vím,“ opáčilo moje dítě drze, „ta sukně by ti stejně nebyla a mně perfektně sedí!“ Pokračování textu Z deňýčku týraného rodiče XXI.

Když nám včera odpoledne Kačaba tvrdila, že nemusíme chodit na třídní schůzky, protože nejsou důležité, bylo jasné, že mlží. Nakonec se do školy vypravil Jirka, protože já jsem zastupovala naši rodinu na schůzi společenství vlastníků bytových jednotek (když už jsme se koupí bytu na patnáct let nekřesťansky zadlužili, chci mít přehled). Pokračování textu Úplně nejhorší nejsem!

„Nechám si propíchnout ucho,“ prohlásila Kačaba během večeře.

„Cože?“ podivila jsem se. „Tys nenosila náušnice a zarostla ti dirka?“ Kateřina má totiž takové háro, že na její ušní boltce není vidět.

„Nic mi nezarostlo, nechám si udělat ještě jednu ďouru tadyhle,“ opáčila a pravý ukazováček zabodla do vlasů.

„Budeš vypadat jako cedník,“ pravila jsem, „navíc jsem kdysi někde četla, že to lékaři nedoporučujou.“
Pokračování textu Z deňýčku týraného rodiče XX.

Kačaba ve středu navečer opustila naši panelákovou klícku, anébrž prohlásila, že si nebude kazit velikonoční prázdniny konverzací se svými zcela nemožnými a její pubertální vývoj nechápajícími rodiči. Pokračování textu Z deňýčku týraného rodiče XIX.

Kačaba se před chvílí přiřítila domů, kopla školní zavazadlo pod postel a otázala se: „Mami, co to tady tak nádherně voní? Nandej mi, prosím tě, mám děsnej hlad!“ Pokračování textu Z deňýčku týraného rodiče XVIII.

Už měsíc bydlíme s vánočním stromečkem. Káťa tu věrnou kopii pichlavce složila a ozdobila pár vteřin poté, co naše rodina dala nákupem umělohmotného symbolu Vánoc najevo, že nehodlá nadále podporovat plenění prořídlých lesů napadených kůrovcem. Pokračování textu Z deňýčku týraného rodiče XVII.

„Veronika nechodí už tejden do školy, protože si nechce zkazit známky,“ pošpitala mi Kačaba při večeři.
„Co to je za blbost?“ podivila jsem se.
„Mami, to je náhodou geniální!“ pravila moje dcera. Vždyť víš, že teď každej den píšeme z něčeho písemku a furt se zkouší. Tak ta pipina přestala chodit do školy, aby to
nezvorala a nezkazila si průměr…“
Pokračování textu Z deňýčku týraného rodiče XVI.

Před šestnácti lety jsme se stali majiteli jachty, jíž brázdíme neklidné vltavské a labské vody. Abych pravdu řekla, označení naší necelých sedm metrů dlouhé motorové lodě jachtou je drzost, ale ve společnosti tímto slovem zcela jistě zabodujete. Pokračování textu Úskalí intimního života týraných rodičů

Jelikož je moje Kačaba od útlého věku taktéž hyperaktivní a občas vyvádí kousky, jimiž dokáže vytočit i toho největšího flegmatika, postrašila ji kdysi dávno moje maminka sdělením, že se brzy dostane do polepšovny.
Hlášku své rodičky jsem samozřejmě zneužila. Několikrát jsem vytáčela imaginární číslo ve chvíli, kdy moje dceruška obzvlášť řádila. Okamžitě ji to zklidnilo. Jednou jsem ji ale přistihla u telefonu. Ukazováčkem píchala do tlačítek a tvářila se strašně důležitě. Pokračování textu Z deňýčku týraného rodiče XV.