Můj dědeček (OK1AB)

Pokaždé, když udeřím okem hřbet mírně ohmatané partitury Smetanovy Prodané nevěsty, vzpomenu si na vyprávění mé maminky o tom, jak prvně navštívila Národní divadlo ve společnosti svého tchána, mého dědečka Pravoslava Motyčky. Jakmile zazněly tóny předehry, vytáhl můj děd z tašky bichli v modré vazbě (dnes je klenotem mé knižní sbírky), nalistoval první notu a celou operu pečlivě sledoval partituru.

Pokračování textu Můj dědeček (OK1AB)

Ehm …

Před týdnem mi v čekárně u lékaře řekla jedna paní, že vypadám na padesát hodně dobře. „Já mám dceru, které je pětapadesát“, pravila, „to vy jste určitě mladší. Vám je maximálně tak padesát. No, vypadáte na ten věk dobře!“ Dost se divila, když jsem jí prozradila, že je mi o dvanáct let víc, než si myslí. No – pyšně jsem nadmula propadlý hrudníček … ovšem pak jsem si uvědomila, že jsem na oční klinice a zase jsem splaskla.  😀