Jak na Nový rok, tak po celý rok?

Moje babička s oblibou říkávala: jak na Nový rok, tak po celý rok. Měla pravdu?

„Vylezte z toho pelechu,“ plísnila nás, pokud jsme konec roku slavili ve Struhařově a po bouřlivých oslavách jsme se ještě před polednem nacházeli v náruči spánku, „když se budete dneska dlouho válet v posteli, budete líní po celý rok!“

Neochotně jsme se vyhrabali z peří a snažili se oči přimět k poslušnosti. Kdyby babiččino pravidlo mělo platit, musela bych v některých letech (kromě lenosti) každý den bojovat i s tisíci jehličkami, které mne na Nový rok bodaly v hlavě. S jistou pohodlností svádím bitvu pravidelně, avšak bude to spíš díky tomu, že jsem se narodila ve znamení býka. Navíc se nás babička z postele v jiné dny nesnažila vystrnadit, přitom by to, díky novoročnímu popohánění, měla dělat neustále. Už tenkrát jsem o pravdivosti onoho souvětí začala pochybovat.

K obědu jsme na Nový rok pravidelně konzumovali čočku. Měla nám po následujících třistapětašedesáti dní zajistit peněženky plné bankovek. Nejedla jsem ji s přílišným nadšením, možná proto byla moje portmonka často vyhublejší než somálské dítě.

Několikrát jsem se v rámci novoročního předsevzetí vzdala první den roku cigarety. Často jsem bez nikotinu vydržela několik měsíců. Když už jsem si začala myslet, že na babiččině průpovídce přece jen něco bude, propadla jsem kouzlu tabáku znovu.

Dnes jsem trošinku zaspala a tak se teprve teď line z kuchyně nepřekonatelná vůně pečené husokachny. Do pekáče jsem totiž s láskou uložila kachní prsa spolu s husími stehýnky. Když zavřu oči a představím si talíř plný kousků sympatických opeřenců, červeného zelí a knedlíků, reaguji jako Pavlovův hafík.

Je mi docela smutno z toho, že se nebudu husokachnou cpát po celý rok 2005. Na ono pořekadlo totiž již dávno nevěřím. I když se mi zcela jistě i jindy nepodaří včas vstát. Že by na rčení našich babiček přece jenom něco bylo?