Pražská Štvanice je velmi zajímavé místo. Kdysi tam stávala porodnice, z níž si v létě mohla nudící se rodička odskočit na nedaleký tenisový kurt, v zimě se pak mohla zchladit na první umělé ledové ploše ve střední Evropě. Porodnice už sice zanikla, avšak kurty (v osmdesátých letech minulého století přestavěné v docela pěkný tenisový areál) i zimní stadion fungují dodnes.
S bruslemi v baťůžku jsem na Štvanici kdysi dávno celkem pravidelně docházela. Našla jsem je v patnácti pod vánočním stromečkem. Nadšená jsem z nich však příliš nebyla. Tatínek, který si také rád zabruslil, totiž v rámci úsporných opatření někde sehnal bílé krasobruslařky s botou devítkou. Snažil se mi sice vysvětlit, že tak velký model koupil kvůli tomu, že mi stále roste noha, avšak hned při první příležitosti, mi brusle zabavil a kroužil v nich několik hodin na zamrzlém rybníku u mé babičky ve Struhařově. Kdekoli jsem se objevila, budila jsem značnou pozornost, anébrž takové lodě nejspíš nikdo v naší republice nemá.
Také na štvanickém zimáku jsem se stávala terčem pozornosti puberťáků, kteří fascinovaně zírali na obří brusle, jež jsem měla na nohou, a divili se, že se na nich nepřerazím. Už několik let visí onen klenot na pomyslném hřebíku, jelikož mi opotřebovaný kolenní kloub nedovoluje hladit led ocelovými noži.
Můj manžel však chodí na Štvanici pravidelně. Tamní ledovou plochu zná téměř důvěrně, stejně jako paní Janu, která už několik let provozuje přímo na stadionu občerstvovnu.
Když se na zimák přece jen vypravím (podívat se, zda se ten můj mužíček chová tak, jak se na zodpovědnou hlavu rodiny sluší a patří), prohodím s paní Janou pár slov u výborného ovocného čaje.
„Tuhle se tady jeden sportovec mírně obrostlý mechem tak předváděl před mladými děvčaty, až z toho zkolaboval,“ vyprávěla mi nedávno. „Nezbylo nám nic jinýho, než zavolat záchranku. Naložili ho i s bruslemi na nosítka, šoupli do sanitky a odvezli do nemocnice. Tam ho dali do pořádku, jenže on se nemohl dostat domů. Jen to zkuste: s bruslema na nohou se po Praze chodí dost blbě. V tom spěchu mu tady totiž nechali boty…“
Z toho plyne poučení, že není dobré omdlévat v nevhodné obuvi.
ale aspon volaco mal obute 🙂
loki666…… kdyby tam v bruslích odvezli mne, tak by mne, po spatření těch nádherných krasobruslařských devítek, nejspíš hned převezli do Bohnic… případně do muzea kuriozit. ;o)
Bohnice jsou moc pěkný. Sama v mich trávím většinu svého života. Mimochodem – omdlévat ve špatné obuvi je blbý, ale na záchodě taky nic moc.
Bohnice jsou nááádhernýýý…pokud myslíš tamtéž umístěnou psychiatrickou léčebnu http://www.plBohnice.cz/ Strávil jsem tam celý letošní (vlastně teď už 8 hodin loňský) podzim a nerad bych se tam vracel. Ale člověk míní a nemoci & doktoři mění.Omdlívat v nesprávných botách nebo na WC jsa (jsouc, jsouce) uvnitř zamčen[a] rozhodně není moudré, jakož i nechat se odvézt do [z]blázince bez dostatečné zásoby toaletního papíru, který tam není erární, jak by se snad dalo v řádném ZdravZař čekat.