Nejsem typ, který prosedí u televize celou věčnost. Sem tam se sice dá v programu objevit kvalitní pořad, jenomže těch hudebních je stále jako šafránu. Pokud se chce člověk potěšit nějakou tou uchu ladící notou, musí vyrazit do terénu. Proto jsem včera večer zamířila do Lucerna Music Baru na koncert Precedensu.
Ušetřila jsem na vstupném, anébrž jsem dostala dva volňásky. Jednak mne s Dášou Součkovou, která v úvodu koncertu zazpívala několik písniček s nejčerstvějším projektem Martina Němce Lili Marlene, pojí dlouholeté přátelství, druhak jsem se nedávno začala podílet na aktualizaci webu Lili Marlene.
Ušetřené bankovky jsem tudíž hodlala nechat v místním baru. Trvalé spojení s ním zajišťoval Jirka.
„Hádej, s kým jsem se teď u baru seznámil?“ pravil ve chvíli, kdy Dáša dozpívala a kulturní osvěžovnu ovládl hlas Petra Koláře a písničky Precedensu. Potom přede mne položil již druhé presso a kolu.
Pokrčila jsem rameny.
„S maminkou Báry Basikové. Je to velmi sympatická dáma.“
„Jak se jí líbí koncert?“ otázala jsem se zvědavě.
„Povídala, že je to pěkný. Akorát je to prej příšerně hlasitý. Doslova řekla: Jestli to bude takhle řvát, až bude zpívat Bára, tak jdu domů!„
Přestože vyhrožovala, vlnila se spokojeně do rytmu i při písničkách své dcery. Nebyla sama. Koncert byl totiž víc než skvělý.
KoncertPrecedens taky můžu. Divím se mámě Basikový. Když na ten koncert šla, tak musela předpokládat, že to tam nebude hrát do ouška. :)))