Povzbuzení zklamané dívce

Každému se alespoň jedenkrát v životě přihodila ta nitro drásající věc: dostal kopačky. Někdo smutní sám, druhý se svěří spřízněné duši. I já jsem nastavila několika svým kamarádkám propadlý hrudníček, aby ho mohly pokropit slzami lítosti a beznaděje.
Vyslechla jsem pozorně jejich příběhy a poté jsem napsala následující veršíky:

Že to tak dopadlo?
Neplač, děvo!
Vždyť každej druhej chlap
bejvá střevo.

Píše ti verše,
vodí tě krajinou
a pak ti blbec
uteče za jinou…

V rámci spravedlnosti však musím konstatovat, že i mezi ženami se najdou mršky. Nechci být nařčena z toho, že jsem proti mužům zaujatá, proto přikládám verzi konejšící opačné pohlaví:

Že to tak dopadlo?
Neplač už, hochu!
Vždyť každá žena je
bez citu trochu.

Nechá si zaplatit
zájezd i večeři
a pak tě potvora
vyžene ze dveří…

(c) Yfča

3 komentáře u „Povzbuzení zklamané dívce“

  1. Nejhorší kopačkyNejhorší jsou kopačky od vlastního dítěte, v mém případě od dospělé dcery. Nelze to totiž řešit podle pravdivého hesla "Pro jedno kvítí slunce nesvítí" i když jde o chudobu ducha a citu, kterou řada jiných žen postižena být nemusí.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *