Nejsem gay

Letos se už léto nejspíš zachumlalo do peřin, a tak je nejvyšší čas poohlédnout se po dobré zimní bundě, popřípadě si sednout ke kamnům, a u šálku kávy či sklence dobrého vína vzpomínat na dny mnohem zářivější a veselejší. Mám dojem, že letní měsíce tentokrát utekly mnohem rychleji než v posledních letech, avšak hutných zážitků bylo víc.

Před odjezdem na dovolenou, v době největších pařáků, jsem zuřivě bušila do počítače. Zatímco se jiní smáčeli v bazénech, řekách a jiných vodách, já jsem se smáčela ve vlastním potu, anébrž počítač s tiskárnou (z níž padá jeden papír za druhým) v místnosti lehce přítápěly. Navíc našeho kocoura Myšáka moc bavilo chytat papíry lezoucí z tiskárny (nejlépe to jde samozřejmě s vytaženými drápky), takže jsem několikrát musela tisknout znovu.

Koncem července jsem konečně sedla do auta a spolu s manželem a maminkou – tchyní jsem zamířila na jih Čech. Pár dní před odjezdem se samozřejmě značně ochladilo, ale dovolená se dá prožít příjemně i bez smáčení fyzična a vyvalování na dece u Lipna. Důležité je, aby si člověk odpočinul a vypadl z běžného stereotypu. Skvělé je i to, že celých čtrnáct dní nekroutíme hlavou nad přiblblými televizními pořady (ve mlýně, kde trávíme dovolenou, totiž není televize).

Večer jsem většinou hrála poker se šestiletým Jiříkem a osmiletým Honzou, pětiletý Milošek zatím jenom zvědavě pokukoval a střídavě fandil jednomu z nás. Po pár dnech instrukcí a vysvětlování hráli kluci docela slušně, i když mají do profesionálů ještě hodně daleko. Jenom jsme museli přizpůsobit hlášky, protože místo fold říkali "ford", call zaznělo jako "kolo" a check jako "čekám". Nakonec jsme se dohodli, že budeme říkat čekám, zvyšuji a nebo zahazuji, aby to bylo jednodušší.

Pokud jsem se nevěnovala karbanu, hrála jsme s Jirkou a s maminkou – tchyní "Česko – otázky a odpovědi". Kromě toho, že člověk zaloví v šuplících paměti, tak se občas i dozví velmi zajímavé věci. Na otázku, kam byli za druhé světové války deportováni čeští Židé, se mu dostane odpovědi že do plynu (místo do lodžského ghetta) a z olympiády v Helsinkách prý přivezl tři zlaté Zápotocký (že to byl Zátopek snad nemusím připomínat). Taktéž jsem dosud netušila, že ČKD znamená "Českomoravská – Kolben – Dudek"…

Když odjížděli mí karbaničtí přátelé do Prahy a líbli mne na tvář, otázal se můj choť  pětiletého Miloše: "Dáš mi taky pusu na rozloučenou?" Mrňous se zamyslel a potom rázně pravil: Nedám! Nejsem gay!"

Po dovolené jsme si jeli ke kamarádce pro tříměsíčního kocourka. Malý Mourek u nás strávil čtyři dny a potom jsme ho odvezli za Prahu mé mamince. Během těch čtyř dní se opravdu snažil: první noc se mi vykadil do podavače papírů v tiskárně (další dny už chodil naštěstí na kočičí záchod) a druhou noc mi rozkousal sluchátka od přehrávače. Na naše dvě kočky, které se s ním snažily spřátelit, mručel a syčel, a tak ho pro jistotu tři dny obcházely metrovým obloukem. Čtvrtý den ráno se dal dohromady s Myšákem. Když se spolu honili nebo si projevovali přízeň vzájemným olizováním, připadali mi roztomilí. Po chvíli ale zjistili, že stahování prádla ze sušáku a vyhazování bot z botníku je daleko větší zábava. sušáku je daleko větší zábava. Když je to přestalo bavit, "lovili" chudáka Monju nebo mne.

Mamince se ten malý raubíř moc líbil. Okamžitě mu začala říkat Pepíčku, protože kocourům dává zásadně jméno Pepík (psům zase Dan). Na naše námitky, že mu kamarádka už tři měsíce říkala Mourku, vůbec nereagovala. Do veterinárního průkazu tudíž necháme zapsat "Josef Mourek".

A teď se jdu podívat do šatníku. Mám dojem, že tu zimní bundu budu brzy potřebovat…