Co vše se může stát v autobuse aneb Tajemství batohu

Kačaba jela v pátek odpoledne k babičce do Struhařova. Na Skalce vlezla do autobusu, usadila se k okénku a vytáhla knížku. Neseděla coby sirota dlouho, brzy se k jejímu sedadlu připotácel asi dvacetiletý mladík.

„Máš tu volno?“ zeptal se a těžce dosedl, aniž čekal na odpověď.

„No… teď už nemám,“ pravila Kačaba a znovu se začetla. Sotva přelétla okem pár slov, mladík hlasitě škytnul a potom říhnul.

„Prase,“ pomyslela si moje dcera a natočila trup směrem k oknu. Z mladíka to totiž solidně táhlo.

Když se autobus rozjel, mlaďoch zrychlil frekvenci škytání. „Je mi zima,“ pravil a opile se usmál, „když je mi zima, tak dycky škytám.“

Katka nereagovala. Mladík otevřel batoh, který měl na kolenou, a pátravě se v něm prohraboval.

„Asi tam má butilku s chlastem,“ blesklo Kačabě hlavou a jedním okem se jukla po sousedovi.

Ten pojednou zrudl, přitáhl si batoh k ústům a přesunul do něho celý obsah žaludku. Potom si otřel rukávem rty, batoh pečlivě zavřel a spokojeně se usmál na celý autobus.

„Jedu na víkend k mámě, bude mít radost,“ zablekotal mezi dvěma škytnutími.

Kačabě se zvedl žaludek. Svůj batoh ale měla v síťce nad hlavou, proto musela nevolnost překonat.

Autobus naštěstí vjel do stanice a mladík vystoupil. Přehodil si drahocenný náklad přes rameno, zapálil si cigaretu a vrávoravým krokem vyrazil k domovu.

Mám dojem, že svoji máť příliš nepotěšil…

8 komentářů u „Co vše se může stát v autobuse aneb Tajemství batohu“

  1. To mi připomnělo jeden vtip:Zastaví chlap taxi. "Můžu si na zadní sedadlo odložit pár chlebíčků a dva litry vína?" "Jasně." "Bléééééééééé"

  2. Ten kluk byl náhodou decentní. Já zažil v tramvaji chlapa, kterej doslova poblil dva chlapy, co seděli pod ním. 🙂

  3. Hm, náhodou bych řekla, že to měl vlastně dobře promyšlené. My, matky, býváme celkem zvědavé, takže na dotěrné otázky té své "tož jak se, synku, daří, v tém městě?" či "A jíš tam něco? Čím se krmíš?" nepotřebuje hejna slov, stačí jen otevřít batoh a ukázat pracně nastřádané vzorky 😉

  4. :o)))a ještě jednou :o)))) já bleju málokdy… naposledy asi před 2 rokama na návštěvě u jedný kamarádky… jsem jí v noci poblil postel a kus podlahy… a abych to decentně zamaskoval, utřel jsem to do noční košile hostitelky… to jsem ovšem zjistil až ráno… :o) sranda prostě musí bejt :o))

  5. kdysi jsem viděla v tramvaji zoufalce, kterému se neudělala dobře a místo výše uvedeného batuho použil tašku – pamětníci budou vědět tzv. síťovkuzlaté igelitky

  6. je to vděčné téma. ještě jeden:moje kamarádka jela jednou posledním metrem z jakési vydařené akce. Neudělalo se jí dobře a protože ten den byla za dámu, měla sebou jen kabelku. I použila ji. Litovala toho v okamžiku, kdy před domem hledala klíče …

  7. Citlivka…nadela…Narod,ktery je prvni na svete ve spotrebe… si zada nejakou tu toleranci.;)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *