Balada o dvou hladových vlcích

Víte, jak to bylo doopravdy s Červenou Karkulkou?

 
Balada o dvou hladových vlcích

Na břehu rybníka uvidíš vesnici,
žije tam Karkulka s červenou čepicí.
Jednou, hned po ránu, máti ji burcuje,
prevence musí bejt, tak ji hned zpucuje…

"Tady máš bábovku, kytku a bechera,
zase už svátek má ta stará megera…"
Na cestu přibalí vajíčka naměkko
a "Hoď sebou, Karkule, je to dost daleko!"

Karkulka na kuráž z flašky si nahnula,
na druhým rozcestí pak blbě zahnula.
Lesem jde samotná, počítá stromečky,
netušíc, že brzo chytí se do léčky.

Mezitím ze křoví dva vlci ospalí
koukaj, co k snídani zrovna by sežrali.
Sotva se postava ze šera vynoří,
vyplázlý jazyky za všechno hovoří.
Takticky vyběhli, byli však pomalí,
slzák a karate, chudáci, neznali…

Dvě kůže nad krbem zdobí teď světnici,
kde žila Karkulka s červenou čepicí.
Vnoučatům o sobě povídá pohádky,
v domově důchodců těší se na svátky…

(c) Aki

0 komentářů u „Balada o dvou hladových vlcích“

  1. Tazinko…… to nejsou moje nápady. Autorem je Aki (viz copyright pod dílem). ;o)

  2. TWL!Ty si asi o vlcích myslíš to co každej,žejo?!! Tady je vidět ,kolik lidí se nechalo oklamat!!!Blci jsou ve skutečnosti mírumilovní tvorové a ČLOVĚKU SE Z DÁLKY VYHÝBAJÍ!!!!!!!!!!!!!!!!!!Týjo,to bych nevěřila,kolik blbců se musí ještě přesvědčovat.Pěkně napomáháš nenávisti vlků dětmi!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

  3. Májo…… nechápu, že tě mohla takhle vytočit Akiho roztomilá ptákovina. Kdyby žili bratři Grimmové, kteří napsali pohádku O Červené Karkulce, určitě bys jim také poslala rozhořčený dopis, viď! ;o)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *