Břeťa

Danka ve svém blogu psala o tom, že dává jména domácím spotřebičům. Netuší, že si koleduje o pořádný trapas…

I u nás doma máme pojmenované počítače (například můj živitel se jmenuje Alf, notebook Mrňous), pračka je Mařena, domácí wifina je Prdelka (sousedi se asi kapku diví)…

Mám ve zvyku dávat jména i svým přibližovadlům, a tak jsem měla Břeťu, Tondu a teď mne vozí Fanda. Horší je, že občas o oněch věcech nemluvím například jako o síti, ale řeknu manžel mi dal konečně do pořádku Prdelku a okolí jen nechápavě zírá, případně se potutelně pochechtává.

Před mnoha lety jsem vlastnila embéčko, které mělo dobu své největší slávy už za sebou, a tak občas stávkovalo. Nouze prý naučila Dalibora housti, mne zase nouze dotlačila k prostudování dílenské příručky. Brzy se ze mne stal poměrně úspěšný automechanik-amatér.

Jednou v únoru přestal můj plechový miláček brzdit. Bylo to o víkendu, který jsem trávila za Prahou. Zjistila jsem, že stářím chcípla brzdová hadička. Naštěstí se mi podařilo sehnat u souseda, který vlastnil stejné auto a v garáži měl spoustu náhradních dílů, fungl novou hadičku i brzdovou kapalinu. Ovšem mechanika ten dobrák odmítl dělat, i když jsem mu slibovala hory doly, protože byl příšerný mráz. Nezbylo mi nic jiného, než si lehnout pod auto a montovat, abych se mohla vrátit do Prahy.

I když jsem se nabalila jako pumpa, přišla jsem v pondělí do práce pěkně usmrkaná. Kolegyni, která se otázala, kde jsem tak příšerně nastydla, jsem odvětila: "Ale, ležela jsem včera několik hodin venku pod Břeťou a prochladla jsem."

Chvíli na mě vejrala s vytřeštěnými čidly zraku a pak pravila: "Pod Břeťou? A já jsem si až do dneška myslela, že se ten tvůj jmenuje Petr. No, každopádně jste debilové, když souložíte na sněhu v takovým mrazu!"