PÅi svých kdysi pomÄrnÄ Äastých pobytech na Bulovce jsem se setkávala s různými pacientkami. ObÄas se mezi nimi naÅ¡el týpek, o nÄmž by se sluÅ¡ilo napsat pár vÄt. Panà Jarmilka mi navždy utkvÄla v pamÄti…
Jarmilka se na gynekologii zabydlela kvůli zánÄtu vajeÄnÃků. Byla to korpulentnÃ, asi pÄtapadesátiletá dáma. PÅestože mÄla kvůli cukrovce pÅedepsanou dietu, vyplÞila se každý den z pokoje a podzemnÃmi chodbami utÃkala k hlavnà bránÄ Bulovky, kde si ve stánku koupila nÄkolik dortÃků, aby je bÄhem zpáteÄnà cesty na pokoj zhltla.
NavÃc ji trápil vysoký tlak. Snad právÄ proto bylo Jarmilce neustále horko. V noci na nás otevÃrala okno, pÅestože byly desetistupÅové mrazy a na svém lůžku se vyvalovala nepÅikryta, zahalená do podivné silonové koÅ¡ilky, jež (bohužel) odhalovala jejà kypré vnady.
Neustále si na nÄco stÄžovala: na jÃdlo (oprávnÄnÄ tvrdila, že jsou to blivajzy a že ji kvůli nim pálà žáha), na poÄet bab na pokoji (skuhralo nás tam hned dvanáct), na manžela ("Ten můj hajzl se urÄitÄ válà u televize a pÅitom nemá umytý nádobÃ!"), pár nelichotivých slov adresovala i lékaÅům, o nichž byla pÅesvÄdÄena, že jà nevÄnujà dostatek péÄe a pozornosti.
"Co to poÅád dostáváte za prášky?" otázala se mne jednoho dne a v oku se jà zaleskla závist.
"To mám nÄco proti bolesti, anébrž mám na pupku tÅináct Å¡tychů," odvÄtila jsem.
"MnÄ taky bolà bÅicho a nic mi nedávaj!" zvolala dotÄenÄ a zamraÄila se.
"No jo," vplula do naÅ¡Ã debaty sousedka Ljuba, kterou operovali o den pozdÄji než mne, "vy ale máte, pani, furt problémy se žaludkem, tak proto vám asi nic nedali. Zkuste si ÅÃct o ÄÃpek."
"O ÄÃpek?" podivila se Jarmilka. "Já jsem ÄÃpek v životÄ nemÄla. Ale když tvrdÃte, že mi to pomůže, tak si o nÄj teda Åeknu."
PÅi odpolednà vizitÄ požádala službu konajÃcà lékaÅku, aby jà pÅedepsala ÄÃpek proti bolesti. Doktorka pokývala hlavou, naÄmárala nÄco do papÃrů a poodeÅ¡la k dalÅ¡Ã pacientce.
Jarmilka se na mne Å¡Å¥astnÄ zazubila. "Mám ho!" zaÅ¡eptala.
O půl hodiny pozdÄji vplula do ratejny sestÅiÄka a jala se nám rozdávat medikamenty. Když odkvaÄila do dalÅ¡Ãho pokoje, vzala Jarmila ÄÃpek opatrnÄ do ruky a zkoumavÄ si prohlÞela stÅÃbrný staniol, v nÄmž byl zabalený. Potom se ke mnÄ obrátila.
"Pani, nevÃte, jak se to užÃvá?"
Zvedla jsem udivenÄ oboÄÃ. "Baba se nezdá," pomyslela jsem si, "to bych do nà neÅekla, že bude žertovat."
"Jak asi… normálnÄ," Åekla jsem nahlas. "Rozbalte to a zapijte Äajem!"
K mému úžasu vydolovala Jarmilka ÄÃpek z obalu, strÄila ho do ústnà dutiny a poslala do útrob nÄkolika mohutnými douÅ¡ky.
"Dost blbÄ se to polyká," pravila a otÅela si ústa rukávem.
OtoÄila jsem se k nà zády, chytila jsem bolavé bÅicho obÄma rukama a snažila se zadusit gejzÃr smÃchu. Koutkem oka jsem zahlédla Ljubu. Také ona se svÃjela smÃchy i bolestÃ, protože od naÅ¡Ã operace jeÅ¡tÄ neuplynul celý týden.
Vydržely jsme se nenápadnÄ tlemit asi minutu, pak jsme se zvedly a odÅ¡ouraly jsme se na chodbu. OpÅené o zeÄ jsme se rozchechtaly jako puberÅ¥aÄky.
"YfÄo… já musÃm… do tý… do koupelny… asi mi prdlo Å¡itÃ," vyrážela ze sebe Ljuba, "ježÃÅ¡marjá, to je bolest!"
Ve chvÃli, kdy jsem si dÅepla na bobek, jednou rukou si držela bÅuch a druhou utÃrala slzy, se na chodbÄ objevila sestÅiÄka.
"Proboha, co se vám stalo?" vykÅikla a bÄžela ke mnÄ.
Snažila jsem se jà vysvÄtlit, co se stalo, ale moc se mi to nedaÅilo. MÃsto slov jsem ze sebe vyrážela podivné hýkánÃ, jež se lidské ÅeÄi nepodobalo ani vzdálenÄ. O pÅÃÄinÄ naÅ¡eho podivného chovánà musela podat informaci Ljuba.
"Panà Pelcmanová, vy jste zvÃÅe," konstatovala sestÅiÄka uznale a zahnala nás obÄ na oÅ¡etÅovnu, kde provÄÅila stav naÅ¡ich Äerstvých jizev. Bylo to nutné. Praskly mi dva stehy, Lubce jeden.
Po oÅ¡etÅenà jsme se vrátily na pokoj.
"Panà Jarmilo," vysoukala jsem ze sebe a mÄla jsem pÅitom co dÄlat, abych se znovu nerozesmála, "ten ÄÃpek jste si mÄla strÄit do koneÄnÃku. Já jsem si myslela, že si dÄláte legraci."
"Cože?" vykulila ta dobrá žena Äidla zraku. "To jako do prdele? Nikdy! To ten ÄÃpek zase radÅ¡i spolknu!"
Musela jsem znovu vybÄhnout na chodbu…
© YfÄa 1983
:-)))Tak tohle nemá chybu! Málem jsem si cvrnknul do textilu. :-))))
Dík!Původně jsem na tvé články narazil na Písmáku.Už tam jsem si tě oblíbil. Dobře že si nechala odkaz na tvůj blog.Občas zabrousím.
Už dlouho jsem se tak s chutí nezasmála. Díky! 🙂 Umíš moc pěkně vyprávět.
Kouzelná historka! 🙂 Přidám taky něco k lepšímu. Kolegyně měla gynekologický problémy a doktor jí předepsal vaginální tablety. Když šla na kontrolu, tak si stěžovala, že prej jsou hnusný a blbě se polykají. Moc se divila když jí doktor řekl, že si je měla zavádět….. :)))
Ty jsi fakt zvíře! Díkes za zpříjemnění polední pauzy. .-)
Mego…… díky za kompliment. Moc ráda tě tu vidím. :o)
Maruško…… pozdravuj kolegyni. Nejsou s Jarmilkou náhodou příbuzné? ;o)
DíkyDíky, Yfčo, vždy se ráda u Tvých příhod zasměju :-))
Souhlasím, Ty jsifakt zvíře (teda zvířka :)Asi mi taky něco prasklo, a to ani nemám šití:))))))))))))))))))))))))))))))))
aaaa 😀 taky se tlemím, až mě bolí břicho:D
Fakt jsi zvíře, Yfčo!Přilítnul jsem z práce, ohřál jsem si večeři a začal jsem číst. Když jsem čet předposlední odstavec, tak jsem měl plnou pusu…… Takže to vytisknu,aby se zítra pobavili kolegové a jdu sundat z monitoru guláš. :-)))
re 11)Tome, vždyť jsem to včera říkal! [5] :-))))
Yfčo…ještě že jsem šitej na krku po operaci štítné žlázy, jináč nevím … myslím si ale, že stejně budeš ještě někoho mít na svědomí – komu popraskají.—(:-§o))) ,.DL.
Tý jo, tak to jsem se dlouho už takhle nahlas u PC nenachechtala… To muselo být fakt kruté!!!
Ježíšmarjá! 🙂 Slzím smíchy. Musím toho čtení nechat, nebo přijdu o zaměstnání. Radši se sem vrátím večer až přijdu z práce.
do prkynka, smeju se nahlas :)))) dobre ty!!!