Huž su zase tady

Přežila jsem ve zdraví konec loňského roku, neutrpěla jsem žádnou újmu během prvního letošního měsíce, jediným mým problémem zůstává to, že nemám na Hlodník čas…

Několik zbloudilých čtenářů se mne ve vzkazníku otázalo, zda ještě žiji a zda se něco neděje. Takže: nehodlám svět v nejbližší době opustit (pořád mne život baví, i když někdy to nestojí ani za hovor) a neděje se nic hrozného kromě toho, že jsem zavalena prací.

Vánoční svátky mne tentokrát tak trošku zastihly nepřipravenou, protože jsem ještě týden před Štědrým dnem měla v peřiňáku zastlány pouze čtyři knížky. Nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem rodinné příslušníky obdarovala bankovkami různé hodnoty. Alespoň jsem je ušetřila zklamání, neboť si místo nějaké zbytečnosti, kterou bych jim vnutila, koupili něco potřebného.

Můj choť se mne pár dní před svátky otázal, co prý bych si přála najít pod stromečkem. Opáčila jsem, ať mi koupí něco, po čem touží mírně vyzobané slunečnice, mezi něž se počítám. Chvíli přemýšlel a potom pravil, že už ví, čím mne obšťastní.

Musím podotknout, že se trefil přímo do černého. Když jsem se nacpala řízky (rybu neštědrovečeříme od té doby, co si Kačaba kostí málem vypíchla oko), jala jsem se rvát obal ze dvou balíčků, které mi věnoval Jíra.

Z prvního na mne vybafnul gamepad. Hry na počítači moc nehraji (jen občas se svezu autem), proto jsem byla zvědavá, čím jsem ještě byla obdarována.

„NHL 09!“ zvolala jsem radostně, když jsem odhalila tajemství druhého balíčku a zbytek Štědrého dne jsem se proháněla po ledové ploše.

Dámy mého věku hlídají o víkendech vnoučata, já – anébrž mne Kačaba ještě neudělala babičkou – se toulám po zimních stadiónech a svádím zuřivé bitvy s počítačem či se svým mužem…

*

Víc než dárky mne na Štědrý den potěšila jedna z mnoha esemesek, které doputovaly na můj mobil. Moje neteř Marcelka mi oznámila, že ze mne právě udělala již dvojnásobnou pratetu. Otec malého Mathiase je profesionální hokejista, a tak si přeje, aby se synek potatil. Zatím to vypadá, že z mrňouse vyroste spíš jen hodně hlučný fanoušek. Zejména v noci totiž trénuje hlasivky tak vehementně, že se třese celý barák.

Kačaba se pomalu chystá na maturitu. Vypadá to, že ji ještě budeme muset pár let živit, jelikož se rozhodla, že se bude dál vzdělávat na jedné z vyšších odborných škol. Kupodivu si jako obor vybrala ekonomiku, asi chce jít v mých šlépějích. Budu si muset dát na ni pozor, mohla by mi přetáhnout zákazníky…

Letošní zima už mne přestává bavit. Jsem tvor teplomilný, takže jsem nikdy neměla chladné počasí moc ráda. Během posledních let pořádně nemrzlo, proto pomalu začínám mít dojem, že se pořádně zahřeji až v kremaci. Naštěstí máme v naší panelákové klícce útulno, avšak během týdne ji musím několikrát opustit, což mne příliš netěší.

Občas ale vyrazím do terénu i za hnusného počasí docela ráda. Začátkem ledna jsem byla v Lucerna Music Baru na koncertu skupiny Lili Marlene. Během koncertu natáčel režisér Juraj Herz záběry do svého nového filmu „Tma“, k němuž napsal scénář kapelník Lili Marlene a Precedensu Martin Němec (kromě toho je i autorem hudby k filmu).

„Tma“ je po „Spalovači mrtvol“ dalším hororovým snímkem, do něhož se pan Herz pustil. V kinech by se měl objevit během letošního roku.

Pokud ještě kapelu Lili Marlene neznáte a jste z Prahy, přijďte se 16. února 2009 podívat do Vagonu (koncert začíná ve 21:00). Informace o kapele (včetně ukázek písniček) najdete tady.

Koncem loňského roku vyšly dva sborníky plné básniček a povídek autorů, kteří publikují na internetu. Sestavovatelé publikací mají nejspíš zvrácený vkus, anébrž se do každé knížky dostala i jedna moje povídka. V jedné najdete „Dělej!„, ve druhé pak povídku „Konečně sami (lehce erotické drama)„.

Děkuji všem čtenářům za vzkazy a přání k vánočním svátkům i roku 2009. I já vám přeji (byť značně opožděně) úspěšný rok. :o)