Jsme zdraví jen do doby, než nás zničej mikroby…
6. 10. – 13. 10. 2008
"Když potřebuju doma něco udělat," prohlásila nedávno jedna moje známá, "tak mi doktor bez problémů napíše neschopenku.
Párkrát mě už chytly záda, tak tam přijdu kapku nalomená a je to. Ty se máš, ty děláš na sebe, tak se můžeš na práci
vyprdnout kdy chceš a nemusíš hlavně chodit za doktorem."
"A máš občas neschopenku i kvůli tomu, že jsi nemocná?" rýpla jsem si.
"Jasně," opáčila, "přece nebudu chodit do práce nachcípaná! Ty si snad taky lehneš, ne?!"
"Víš, ono je lepší, když jsi zaměstnaná, protože za tebe práci někdo udělá," odvětila jsem, "já se můžu válet v pelechu maximálně dva dny a pak se zase musím vrhnout k počítači."
"No jo," pronesla pobaveně, "vy podnikatelé vždycky dřete víc než my!"
Uprostřed minulého týdne jsem si na ni vzpomněla.
Kačaba od neděle bojovala s horečkou a s běhavkou. I já jsem se během úterý cítila všelijak, a tak jsem po večeři pozřela několik zázračných tabletek a čekala jsem, zda zaberou.
Dočkala jsem se ve tři hodiny ráno. V té době bylo naše sociální zařízení naštěstí volné, a tak jsem nemusela řešit podobně prekérní situaci jako onehdá můj přítel Karel.
Pracovní schůzku, kterou jsem měla domluvenu na středeční dopoledne, jsem raději zrušila a zalezla jsem zpátky do peří. Bylo mi celou středu tak zle, že jsem přemýšlela, komu odkážu své dluhy a co si dám vyrýt na náhrobní kámen.
Pár epitafů jsem si již kdysi napsala:
Byla děvou z oceli,
teď se v urně popelí…
Teď je hromádkou červů.
Jiříkova verze:
Zde tleje Yfčin skelet.
Už mi nebude velet.
Sedlo by i:
Pravil sedlák v Kutné Hoře:
"Tož, bez Yfči zle se oře.
Znával jsem ji od mala:
co mohla, to zvorala…"
Všechny možnosti jsem zavrhla, neboť teď by se spíš hodilo:
Nepřežila újmu
po příšerném průjmu.
Případně:
Yfča byla celkem čilá,
běhavka ji dorazila.
Ve čtvrtek se už moje střeva uklidnila (či spíš zcela vyprázdnila, anébrž jsem skoro dvacet čtyři hodin jenom pila), a tak jsem mohla (byť s horečkou) vyrazit na odvolanou pracovní schůzku. Potom jsem znovu zalehla.
Až v neděli kolem poledne mi bylo lépe, a tak jsem se vyhrabala z peří. Marně si vzpomínám, kdy naposledy jsem tak dlouho trávila čas v posteli.
Jirka onu podivnou virózu kupodivu nechytil, ale minulý pátek si pošramotil levé zápěstí, a tak nosí ortézu…
Jejda, ja cetla protezu,toz esteze aspon tak. Tech epitafu je ale teda skoda, mely by se vyuzit sikovne. Neslavite Halloween (31.rijna) ? ;o)
ja taky nebyla nemocna ani nepamatuju 🙂 Ale nekdy bych si to rada dala, at uz placeny nebo neplaceny, hlavne nemit zadnou praci co nepocka, pekne si v postylce polezet a knizku precist, nechat si prinyst cajicek a tak… 🙂
Epitafyjsou božské…:o)
Ty epitafy jsou vážně moc povedené. :-)))
nejlepsi lekna tuto nemoc je nejlepsi sampanske. otevres lahev, nechas ji vypit rodine a sama pouzijes spunt …
Mázla jsem vzkaz, který sem dala Clea: „a jéje to bylo slibů a kde nic tu nic ;-)“, anébrž v něm byl odkaz na první díl těchto hlodů, což dělalo bordýlek. Nicméně, konečně jsem napsala zase pár řádek a čtenáře prosím, aby do textu vzkazů nevkládali dlouhé odkazy (viz text nahoře). Děkuji. :o)