Kdysi dávno se do mé mamuši zaláskoval mírně přestárlý soused. Neustále u nás zvonil pod různými záminkami, na moji rodičku se zamilovaně díval a občas přinesl kytaru, aby zbožňované ženě zapěl milostnou píseň.
Trpěl jakousi duševní chorobou. Naprostá většina smrtelníků, která se dostane do péče psychiatra, tuto skutečnost zatajuje. Ludva se naopak chlubil tím, že má papíry na hlavu. Čas od času sdělil domovnici, že ji zabije. Práskla ho policajtům jenom jednou. Případ samozřejmě odložili a Ludvu za odměnu poslali na pár dní do Bohnic. Jakmile ho propustili, zabušil domovnici na dveře se slovy „Stejně tě, ty stará rašple, zabiju!“ a potom spokojeně odkráčel do svého bytu.
K nám se ale vždy choval velmi mile. Několikrát dokonce laškovně naznačil, že by si moji máť, fešnou vdovu se dvěma již dospělými dcerami, vzal. Maminka byla k jeho návrhům hluchá.
Ludva byl přesto poměrně vytrvalý a minimálně třikrát týdně se nám opřel o zvonek. Jednoho dne jsem sedla a napsala písničku. Když ji vyslechl, vyrostla mu na čele další vráska a četnost jeho návštěv poněkud poklesla…
KDYŽ VEJDEŠ DO DVEŘÍ
Když vejdeš do dveří,
zrak se mi kalí,
jsem jako pápěří,
tuhnou mi svaly.
Srdce mi zle buší,
bojím se dálek,
vím, že se nesluší,
padnout jak špalek.
Když vejdeš do dveří,
koukám jak sova.
Okem tě udeřím,
jsem fešná vdova.
Ty jsi tak famózní,
že není divu,
že jsem teď nervózní
a na zem plivu.
Když vejdeš do dveří,
klepu se celá,
málokdo uvěří,
že mi pleť bělá.
Duše má sklíčená
láskou se dusí,
jsem vášní zničená,
dělám psí kusy.
Když vejdeš do dveří,
koukám jak sova.
Okem tě udeřím,
jsem fešná vdova.
Ty jsi tak famózní,
že není divu,
že jsem teď nervózní
a na zem plivu.
(c) Yfča
Chudak 🙂A vsadim se, zes mu basen dala mamincinym jmenem :))
Kdepak. Ke svým ptákovinám se hlásím. Ludva nejprve docela ztuhnul a potom ze sebe vydal podivný zvuk, který vzdáleně připomínal zachechtání… :o) Ale smrtí mi nevyhrožoval. ;o)
Zahřeje u duše, že manželka je tak plodná, ale zkuste s ní prožít neuvěřitelných 25 let. Píše, vymýšlí ptákoviny, účtuje a já vařím, uklízím, peru, žehlím. Síly už mi docházejí a tak uvažuji o tom, že koupím ostré nůžky a udělám internetovému závisláctví konec…
Nevykecávej se, nemáš hotovo! Mazej umýt nádobí! ;o)
Je to naprostá zvrhlost, sedíme vedle sebe u počítačů a komunikujeme po internetu. Kam ten svět spěje?
Už jsi umyl to nádobí? A copak bude k obědu? :o)
Tak já běžím, stejně znám všechny ptákoviny, a které neznám, ty jsou ze života.
Nezapomeň po sobě umýt sporák… až dovaříš… ;o)
Teda Yfco, nebud tak prisna 🙂
Kterak jsem zkoušel psát "nenáročnou" poéziji…Není balík jako balíkTřebas ti vzali míru na rakev,a závěť už maj’ v šuplíku,ti, kdož smuteční píšou projev,čekaj‘, až budou v balíku.KonzultaceS psychiatrem mluvila jsem ráno,on vypadal víc než ospale.Tvrdil, že má v hlavě vyprodáno:"nepřijímám, je přec‘ neděle !!!"Příklady táhnouO Bondovi četla jsem,gentleman byl vzorem.Odcházím od KGB,jíst budu příborem !