Případné šťouraly předem ubezpečuji, že tuto povídku jsem nesepsala na základě svých vlastních prožitků… ;o)
Konečně sami (lehce erotické drama)
"Konečně sami!" zvolal Josef radostně, sotva zaklaply vchodové dveře, za nimiž zmizela matka jeho ženy. (Právě si odvedla na celé dva dny malého Pepíčka.) Za pár vteřin bylo slyšet, jak zdviž loudavě klesá do přízemí. "Hm," zabručela Marie v kuchyni a otřela poslední umytý talíř. "Půjdeš dnes večer na pivo?" "Zůstanu s tebou doma, miláčku," prohlásil přitloustlý třicátník a láskyplně objal milovanou choť kolem ramen. (Na dnešní večer se těšil celý týden.)
"Pepíku, neblbni," zaprotestovala, "musím udělat večeři". Poté se vymanila z jeho sevření a pověsila utěrku na věšák. ("Měla bych taky hodit prádlo do pračky.")
"Večeře počká," odvětil Josef a znovu se snažil přitulit, zatímco Marie otevřela lednici a přemýšlela, zda má osmažit karbanátky, které cestou z práce koupila v polotovarech.
"Ohřeju párky," rozhodla se.
"Až potom," řekl Josef netrpělivě a snažil se pravačkou uchopit manželčino ňadro. (I po šesti letech manželství ho stále vzrušovala.)
Marie zabouchla dvířka lednice. "Po čem? Vono je něco v televizi?" zeptala se a rázně odstrčila dotírající ruku.
Povzdechl si. "Maruško, jsme sami! SAMI! Slyšíš to krásný slovo? Uděláme si hezkej večer," zašveholil a přejel jí dlaní po zadečku.
"Zejtra je taky den. A přestaň mě ošahávat," napomenula manžela podruhé. ("Kdyby radši opravil ten kapající kohoutek!")
Vzal ji za ruku. "Pojď si na chvíli lehnout," zaprosil. "Já pak uvařím něco dobrýho."
Okamžik váhala. Potom zamířila do ložnice. Josef zapnul rádio a přeladil na oblíbenou stanici.
"Slyšíš, Maruško? To je ta naše! Ach, ta láááska nebeskááá," zanotoval.
Rychle se zbavil svršků a vklouzl pod peřinu. Pomalu udělala totéž. Okamžitě ucítila jeho neodbytnou ruku na nahém těle. Napadlo ji, že by mohla zítra zavolat Boženě. Už víc jak měsíc se neviděly. Zavřela oči a mlčky vnímala prsty, které ji prozkoumávaly.
"Ty jsi tak nádherná," zamumlal Josef a dlouze ji políbil. ("Proč teda čumí po tý slepici z prvního patra?")
"Miluješ mě?"
"Jo. Miluju," odpověděla a otevřela oči. ("Ten strop by potřeboval přetapetovat!").
"Nikdy jsem nikoho nemiloval jako tebe!"
"Já vim," zašeptala a pohladila ho po vlasech. (Ještě dva roky a bude mít pleš.")
"Už můžu, miláčku?"
Mlčky přikývla. Josef odhodil peřinu a zaujal misionářskou polohu. Okny k nim vtrhnul kašlavý zvuk těžce startující škodovky. ("To budou asi Hurychovi. Určitě jedou na chatu do Louňovic. Ach jo! Hurychová se uměla vdát. My věčně dřepíme doma, protože nemáme ani to pitomý auto. A jezdit na chatu k našim ho nebaví.")
"Sladké mámení, chvíle závratí," ozvalo se z rádia. Usmála se. ("Jde mu to docela do rytmu.")
"Ááá," vydechl Josef a těžce dopadl na manželku. ("Jestli takhle zůstane, tak mě udusí!")
Vondráčková dozpívala. "Oči má sněhem zaváté, v duši má chladný stín," začal Gott a Josef několikrát prudce pohnul pánví. ("Co blbne? Nemá toho dost?")
"Rampouchem srdce proklaté, studený hlas, na dlani mráz, ledový klín," pokračoval božský Kája. I Josef pokračoval. A začal se potit. ("No jasně! Zase chce, abych z toho měla něco i já.")
"Ááá," pronesla Marie tak přesvědčivě, že by si za svůj výkon zasloužila Oskara. Josef ji políbil na tvář a vstal.
"Zůstaň ležet, Maruško. Až se opláchnu, tak ukuchtím večeři a přinesu ti ji. Jako tenkrát, na naší svatební cestě. Vzpomínáš si?"
Marie se překulila na bok. "Hm. Pamatuju si to." ("Tehdy jsem po milování chtěla, abychom se najedli v kolibě. A tys mi přinesl do postele sušenky.")
Josef vešel do koupelny a pustil sprchu. Díval se, jak mu proud horké vody necudně ohmatává zvadlé přirození a šťastně se usmíval.
© Yfča 2002
a čí to byly prožitky? 🙂
ngvadi…… kdysi jsem v tramvaji(!) číslo tři nechtěně zaslechla hovor dvou dam sedících přede mnou. Svůj sexuální život (i když slovo život je asi příliš silné) komentovaly poměrně nahlas… :o)
Já jsem znal jednu, co během soulože posílala esemesky. 🙂 Dobře napsaná povídka, je ze života, takový mám nejradši, ale Josefovi ani Marii nezávidím. :))
Jardo…… a komu ty SMS posílala? Snad ne tobě? ;o))
Nu..takové…ze života.-))))))))
Jéééééééééé……a co donesl Pepíček Marušce, jsi nám zatajila. Doufám, že tentokrát to byly sušenky alespoň polomáčené v ČOKO.Měla by to za to, že při TOM přemýšlí na přetapetování stropu.—(:-§o))) ,.DL.
Už jsem na to nějak zapomněla, že bych si psala tajně deníček?? a ztratila ho??
Elizo…… tvůj deníček jsem nenašla, ale klika byla, že v tramvaji vyprávíš kamarádce své intimní horory tak nahlas. :o)) Nenapíšeme společně druhý díl? ;o)
Eli..Jak stratila deníček???Co jsi potom konzumovala za sušenky??Už se těším na Váš společný druhý díl s Yfčou.DL.
Perfektní!Moc dobře napsané, ale hodně smutné. 🙁
Tapetovali strop? 🙂To je tedy výkonný Pepa! :-)Dovoluji si přadat podobnou erotickou anekdotu ze života:Je noc. Děti jsou u babičky, dům je prázdný. Manžel, taktéž třicátník, se svléká do naha a uléhá do postele. Žena učiní totéž a něžně se k němu přivine. „Mně se ještě nechce spát,“ šeptá roztouženě. „“Ne? Tak běž žehlit!“ radí muž. :oD
Tomu se tak nějak říká realita českého manželství po pár letech společné postele :DPerfektní, pokud to nemáš z cizí zkušenosti, oceňuji realistickou fantazii 😉
Báječná povídka. Velice sem se u toho pobavil. Ale nechtel bych takhle dopadnout.
:o)):o)))Kurňa, to je smutné… A výborně napsané.
Opravdu moc dobře napsané. A smutné.
Skvělá povídka.
Tak to je síla! Výborná povídka.
Píšeš dobře.
Yfčo, opravdu výborně píšeš, povídka je skvělá. Ale o to víc mě mrzí, že ses na delší dobu odmlčela. 🙁 Prosím, začni zase pravidelně psát! Děkuji.
Jarmilo…… díky za lichotku. Pokud jde o psaní, hodlám se zase vrhnout na klávesnici. Měla jsem dovolenou, pak fůru práce (anébrž jsem se celých 14 dní flákala)… Ale slibuji, že se polepším. ;o)
VýbornéNedivím se, že Ti tuhle povídku vybrali do knížky – jak jsem se dočetla v článku Huž su zasejc tady. Je skvělá.