Venku je sychravo, vítr vymetá i ty nejzapadlejší kouty a rtuť na teploměru pomalu začíná koketovat s bodem mrazu. Zůstaňte raději v objetí příjemně prohřátého pokoje, pohodlně se usaďte a přečtěte si pár hezkých básniček…
NA DNĚ ČÍŠE
tahám za poslední nitky těla
na dně číše plné jedu
bože, už mě nebaví
dělat rybáře
šílím
bez povyku
když na konci nití
NIC
v samotě se ukáže
TAK NĚJAK KLIKATĚ
tak nějak klikatě
narážím do mantinelů z laciných slov
blonďatá už jsem ti byla
copak se tvé ledy hnuly?
říkávals
vypiju tě do dna
zůstala kapka
a chleba vykrájený na patku
už nemodlím se
ať nezrodíme se pozpátku
VE ZPĚTNÉM ZRCÁTKU
I.
ve zpětném zrcátku
ležíme naboso
nehnutě
bez křídel
vina nás v závrati
nemůže zatratit
zastřeným hledím čekáme
až nafouká mezi nás
čas zázraků
II.
kopyta vztekle protkávají kůži
líná duše líně vzlíná
v závěji ukradených slz
amputovaná slova
už neokuje kovadlina
čas zázraků
vidíme zapadat za obzor
zoufale
pohledem
na šachovnici dozrál mat
Svými verši vás právě potěšila (c) Anežka Mirullyna
PoděkováníYfčo, mám moc ráda tvoje básničky a oceňuju, že sem občas dáš i básničky někoho jinýho. A vybíráš fakt dobře, protože tohle se mi moc líbí. Díky za zpestření polední pauzy. 🙂
Krásný básničky. Udělaly mi radost.
Jsem ráda, že se líbí. Příjemný večer všem přeje An.
To de
DOBRÉ!Anežka píše opravdu dobře.
Krásné básně, jen trochu smutné.
Nevadí že jsou smutné, mají něco do sebe.