Hledám ženicha! Značka: Mám na to dva roky

Při snídani jsem pročítala zprávy a jako obvykle jsem se podívala i na komentáře čtenářů. Občas totiž bývají zajímavější, než článek, na který reagují.

Ve všech diskusích z posledních dní jakási Borůvka (místo vyjádření se k probíranému tématu) avizovala svoji stránku, na níž hledá pro sebe ženicha. Čtyřikrát jsem toto upozornění minula, popáté zvítězila moje zvědavost. Klikla jsem tudíž na odkaz.

Borůvka tvrdí, že šlo původně o malý žertík. Se svým kamarádem se vsadila, že se do svých pětadvaceti vdá. Pokud prohraje, přijde o vlasy, pokud někoho dotáhne na úřad, musí si její (nejspíš nyní holohlavý) kamarád nechat lebku naopak zarůst.

Nebudu komentovat poněkud podivný předmět sázky (asi jen málokdo by řekl své ano z tohoto důvodu), pokusím se zhodnotit Borůvčiny šance.

Oné dívce je téměř dvacet tři let a na vyhledání ženicha má něco málo přes dva roky. To může být (ale nemusí) dostatečně dlouhá doba.

„Nezkazím žádnou srandu a humor je pro mne kořením života,“ tvrdí v části nazvané Něco o mně. Ráda tančí, chodí do divadel, do kina, sportuje, cestuje. To je poměrně široké spektrum zájmů, zdá se, že opravdu nebude žádný suchar. Muži svého srdce nabízí lásku, věrnost a porozumění. Ovšem to nabízíme všechny…

Borůvka rozhodně nebude typem dívčiny, která sedí doma a čeká, až u dveří zazvoní princ z pohádky. Proto mne trošku překvapuje, že dosud nenarazila na vhodný objekt.

Je možná moc náročná, říkám si a kliknu na odkaz Koho hledám. „Najít kluka přes diskotéku na vážný vztah se jen tak nedá“, tvrdí Borůvka. Doufám, že její tvrzení není příliš pravdivé – pokud na diskotéky chodí jen lehkomyslní mladíci, budu muset své dceři podobné akce zatrhnout…

Čtu dál. „Já mám hrozně ráda společnost lidí a mým velkým snem je Láska s velkým L, něco jako z červené knihovny! Hledám proto milého a hlavně upřímného kluka, který má smysl pro humor.“ Milých a upřímných kluků jsem potkala dost, žádný z nich však zcela jistě nečetl braky typu Červená knihovna, proto pochybuji, že bude některý z mladých mužů vědět, po čem Borůvka vlastně touží.

Červená knihovna vycházela před druhou světovou válkou a jejím společným znakem bylo to, že se synkové továrníků a jiných zazobanců seznamovali s chudými šičkami potítek či skromnými dívčinami pracujícími do úmoru u hnusného kapitalisty. K seznámení docházelo nejčastěji tak, že je porazili svým autem na přechodu pro chodce, či je našli na chodníku zemdlelé hladem. Zahořeli k nim okamžitě čistou, ničím nezkalenou, láskou, kterou korunovali okázalým sňatkem, často proti vůli šokovaných rodičů.

Přeskakuji odstavec a konečně se dovídám, jaké jsou Borůvčiny požadavky na vzhled eventuálního uchazeče o ruku: „No a jak bys měl vypadat? HEZKY! :o)“ Hned v další větě sice sňatkuchtivé děvče tvrdí, že vzhled není až tak důležitý, preferuje prý „mozek a srdce na svém místě“, avšak první věta ve mně vzbuzuje dojem, že jde o naivku. U téměř třiadvacetileté dívky bych takový styl vyjadřování nečekala.

Pokud chce Borůvka zapůsobit, měla by první větu smazat. A hlavně by si měla opravit přehršel hrubek a dalších gramatických chyb, které jsou v textu. Také forma psaného slova, při níž spisovnou češtinu prokládá hovorovou, může možné zájemce odradit.

Jaké má podle mne Borůvka šance? Myslím si, že pokud toho pravého dosud nenašla na diskotéce, během cestování a dalších aktivitách, jichž se hojně účastní, nenajde ho ani prostřednictvím internetu. Sňatkuchtiví muži loví podle mého názoru jinde. Co si o tom myslíte vy?