Když školní židle vypráví … je to místy drsná, avšak velmi upřímná zpověď …
Školní židlička
Čtyři nožky, jedno bříško
nespočetně prdelí
někdy jeany, občas sukně
kdyby jste jen věděli …
V pondělí to na matiku
vrže se mnou Jiřina,
holka jak lusk, to mi věřte
oči mám v sloup do klína …
V úterý se všechno mění
o půl druhé čeština,
auvej auvej to to bolí
stokilová Janina …
Je tu středa – operace
Pepík zůstal po škole
kosočtverec, téměř baipás
asi skončím v Motole …
Ve čtvrtek už po narkóze
Léčím rány šalvějí
paradoxně píču v břiše
neztrácím však naději …
Máme pátek, bříško srostlo
vyhlížím už pondělí
vzpomeňte si někdy na mě
i s tou Vaší prdelí …
Autor (c) Miloš Svoboda alias Blekota
:-)))I já jsem do školních židlí ryl. Teď vidím, co jsem dělal za kraviny. Chudák židle! :-)))
Taky jsem ryla. Do lavice. Láskyplně. A nic z toho nebylo.
To je fakt dobrý. :))
Exklusivní záležitost:)
Povedená ptákovinka. :-))))
To je hezký, nikdy sem se nezamyslel, jak to asi pociťuje židle, když na ni odložím své půlky. 😀
:o))vychytávka :o))