Jak správně podotýká Jura, je doba maturitních zkoušek, což mnozí blogeři vesele (i nepříliš jásavě) popisují a komentují. Jura sice tvrdí, že si toho o své zkoušce dospělosti moc nepamatuje, ale nakonec přece jenom ve své paměti otevřel ten správný šuplíček.
Měla bych asi podotknout, že v určitém věku už je úspěchem to, že si člověk vůbec uvědomí, že nějakou maturitu kdysi skládal. To je i můj případ. Přesto jsem loni ve svém téměř intimním internetovém deňýčku na toto téma spáchala zápisek:
27. 5. 2003 / úterý
Neteř Veronika úspěšně zvládla písemné maturitní zkoušky a teď se připravuje na jejich ústní variantu. Při té příležitosti jsem si vzpomněla na svoji zkoušku z dospělosti.
Spolu s kamarádkou Miluškou jsme (k mému velkému překvapení) excelovaly v předmětu nazvaném podniková ekonomika. Naše vědomosti byly ohodnoceny jedničkou, zbytek třídy se musel spokojit s podstatně horšími známkami, nejčastěji to byly trojky a čtyřky. Nerada bych tvrdila, že jsme se tomuto předmětu věnovaly víc než těm ostatním, spíš jsme měly kliku, že jsme byly pokaždé vyvolány z látky, kterou jsme náhodou ovládaly.
Navíc jsme dobře zvládaly pověstné desetiminutovky, trvající necelých pět minut, jimiž profesorka celou třídu pravidelně trápila. Než na nás vychrlila otázky, museli jsme všichni projít poněkud potupnou osobní prohlídkou, během níž nám tahala z rukávů, penálů a jiných (ne příliš důmyslných) skrýší taháky.
S Miluškou jsme na ni vyzrály, neboť jsme si poznámky psaly tužkou přímo na šedou umakartovou lavici, takže u nás nikdy tahák neobjevila (byla totiž krátkozraká a brýle po příchodu do třídy odkládala), což vždy velice kladně komentovala silným hlasem.
Někteří z našich spolužáků začali brzy dostávat o něco lepší známky, neboť také přešli na lavicový systém.
„Moc bych si přála, abyste vy dvě odmaturovaly na jedničku,“ řekla nám, když jsme se před svatým týdnem potkaly na chodbě. Svorně jsme s Miluškou odvětily, že její důvěru nezklameme.
Moje znalosti podnikové ekonomiky byly prověřeny dříve než ty Miluščiny. Vytáhla jsem si poměrně lehká témata, proto jsem se spokojeně uvelebila na potítku a poslouchala jsem řečnický výkon své předchůdkyně.
Profesorka po chvíli položila druhou otázku, potom se vztyčila a pomalým krokem došla až ke mně. Když zjistila, že přede mnou leží čistý papír, vytřeštila oči a upustila na zem kapesník. Zatímco ho sbírala, šeptala mi podrobnosti o skladovém hospodářství a o peněžních ústavech.
Napsala jsem rychle „UMÍM TO!“ a papír jsem opatrně přistrčila na kraj stolku. Profesorka na moje sdělení reagovala úlevným úsměvem, popadla kapesník a vrátila se na svoji židli.
„Tedy, Ivano, řeknu vám, vy jste mi předevčírem dala,“ prohlásila o dva dny později na maturitním večírku, kam byla naší třídou pozvána.
„Když jsem uviděla, že jste si nic nepoznamenala, tak jsem si myslela, že máte okno jako hrom. A vy jste se přitom skvěle připravila. Jste se Šafránkovou po třech letech první studentky, který u mě odmaturovaly za jedna!“ Inu, i neustálým psaním taháků se student učí…
Od té doby mám na jazyku jednu otázku: je opravdu maturita zkouškou z dospělosti? Obávám se, že v mém případě toto rčení neplatí, přestože jsem před mnoha lety uspěla…
Nekdo muze mit deset maturit a stejne mu to nepomuze! :)))
Zkouska z dospelostiHihi – a co maji delat ty, co maturitu nemaj? Ty nejsou dospeli nikdy? 🙂 Ten nazev asi vzniknul kvuli tomu, ze se maturita dela v dobe, kdy je vetsina studentu prave plnoletych a tudiz pravne dospelych.
To mi pripomenulo, ako sa ku mne na maturite zo slovenciny priplizila prisediaca a zacala mi sepkat. Tak som na nu pozrela a povedala: "ano, viem.." Asi sa jej to nezdalo, lebo pokracovala. Zopakovala som svoje "viem" a az potom prestala. :)Ina sranda bola na informatike, kde ku mne prisla moja ucitelka informatiky, s ktorou som si uz vtedy tikala, pretoze na ten predmet nas chodilo celkovo 6 a po mojom: "toto sme nebrali" som videla na jej tvari dost zdeseny vyraz. Ono to bola naozaj pravda. Nadiktovala mi celu otazku. Vzhladom k tomu, ze o informatike z celej komisie okrem nej nikto nic nevedel, tak ani nemusela. :)))
moje zkouska dospelostiPokud si chcete precit o me maturite, kterou jsem slozil pred osmi dny nebo kdy, pak mate sanci: http://juneau.wz.cz/index.php?text=1085590440Zkouska dospelosti to byt nemuze, protoze zkouskou je vzdy zakonceno nejake obdobi. Clovek je take zkousen z toho, co se predtim naucil a ne naopak. Zkouskou dospelosti je tudiz neco. Co ukoncuje dospelost. nenapada me, co by to mohlo byt… pohreb? :)))))
Re: moje zkouska z dospelostiNo… jestli je tou zkouškou dospělosti opravdu pohřeb, tak k ní mám hodně blízko… :o)))
není :o)člověk dospívá až daleko pozdějc, třeba mně se to ještě nepodařilo dodnes… i když se přiznám, že se ani nijak zvlášť moc nesnažím… :o) matura je jenom strašidlo, s dospělostí nemá společnýho ani ň… :o)