Když kdysi moje sestra (bylo to v době její puberty) lehce slintala u televizní obrazovky ve chvílích, kdy běžel seriál o Sandokanovi, napsala jsem procítěnou lyrickou šok-básničku. Jsem totiž o tři roky starší nežli ona, proto zůstaly moje city nezjitřeny. Trefila kopancem moji holeň a práskla rodičům, že jsem se spolužákem Boubínem (který na rozdíl od Sandokana s mými city cloumal) vykouřila v parku startku…
Jednoho dne, časně zrána,
potkala jsem Sandokana.
Z úst mi věta vyletěla:
„Ach, zmocni se mého těla!“.
Hořel jako vatra
a pak mi sved bratra…
(c) Yfča
To se ani nedivim, že tě nakopla. :))))
Sandokáán, sandokáán… takto jsme nedávno pěli v kruhu čtyř lidiček, hodiny ukazovaly něco po desáté večer, vínečko chutnalo, nostalgie propukla naplno… nepochopeni jsme byli jen u sousedů našeho hostitele:o(
Tvoji sestru naprosto chápu. Do dnes si v sobě nesu křivdu z dětství, protože mi rodiče odmítli koupit na kolotočích tričko se Sandokanem:o)
V kterémpak jsi, Yfčo, parku…hulila svou první Startku ?Ve které ZOO ses nad ránemsešla s tygrem Sandokanem ?
Taky jednaPřed lety jsem chtěl sobě zakoupit jeste cosi k pití v automatu Koruna na Václaváku. Už ale bylo 01.00 ráno a bylo zavřeno. V tom vyšel típek a pravil:To ti bylo chlastua toho žrádla,hele nemáš Vlastu??nebo aspoň vajgla??