Když před čtyřmi roky zasáhly Moravu a část Čech povodně, popsala jsem prekérní situaci pro mne typickým způsobem. V té době jsem netušila, že o dva roky později vyžene Vltava z domova i mě. Byla to možná pomsta přírody za to, že jsem nebrala velkou vodu vážně…
Žena se na mě vrhla,
řekla, že jsem mizera.
Vtom do vsi naší vtrhla
rozvodněná Jizera.
Zatímco Máňa lála,
hleděl jsem na tu slotu:
půl domu řeka vzala
a ukradla kus plotu.
I když bylo škod hodně
a přepadl mne smutek,
čekal jsem od povodně
i pozitivní skutek.
Měl jsem vize mlhavé,
že hbitě, jako štika,
s povodní pryč uplave
ta moje semetrika.
Řeka mě však těžce ťala,
zlomyslná zdá se:
moji Máňu zanechala,
zato šlohla prase…
(c) Yfča 2000
Máňa možná uměla plavat, jenže…prasatům se taková péče obvykle nevěnuje, anžto již při zrodu Osudem jim dáno jest, že mají skončit v jitrnicích a jelitech.
tedy……zažila jsem obě povodně z pozice vyhnance a moravskou i z pozice novináře… báseň mi sedí, ale neskousli by ji všichni, myslím…:-O
jojo, ta je dobrá… :o)chápu, že některý lidi to zkousnou dost těžko, ale ať nad vyplaveným barákem brečíš nebo se chechtáš, vyjde to úplně nastejno, nic se tím změnit nedá…Hrnce, sloni, drůbež, plotylachtani a starý botykamna, stromy, krávy, auta…Fantazie psychopata?Voda si z nás šprýmy tropíČeši plavou do Evropy…:o)
TragédieŘekl bych, že si z povodně legraci neděláš. Když ti uplave prase namísto manželky semetriky, tak je to fakt tragédie. 🙁
Dodatek ve stylu nenáročné poezie…Když rodný můj důmvzala zlá povodeňa já zůstal jsem v Karlíně sám,tam za obzorem, tam už je Libeň,ze které se smutně dívám.Dům, můj rodný dům,místo, kde mě domácí šikanoval.Teď spadlo mu vše, co kdy na světě měl,papír na hlavu včera dostal.