V sobotu odpoledne jsme se v jedné z vršovických hospůdek setkali se dvěma brněnskými kamarády, kteří přijeli do Prahy, aby přečetli svá díla na autorském večeru v Tao centru Na Švihance. Do začátku představení zbývalo pár hodin, proto jsme se domluvili, že si pošpitáme, neboť jsme se delší dobu neviděli (ač pravidelně komunikujeme prostřednictvím internetu).
Nakonec jsme všichni čtyři vyrazili na Vinohrady. Albi s Petrem coby čtoucí autoři, my s Jirkou v roli pozorně naslouchajících diváků.
Akce měla začít úderem sedmé. V sedm nula pět jsem významně poklepala na svoji časomíru.
„Počkáme ještě čtvrt hodinky,“ pravila Zorka, „venku leje jako z konve, určitě je ještě někdo na cestě.“
V Tao centru jsme si totiž v té chvíli hráli na obecenstvo jenom my dva s Jirkou.
„Nevadí vám, že jste, vy účinkující, v přesile vůči nám divákům?“ otázala jsem se o čtvrt hodiny později, neboť se nikdo jiný ubrečeným podvečerem nevydal za kulturou. Test národa na Nově je asi v současné době pro mnohé zajímavější nežli poezie. Navíc byl zcela jistě víc propagován.
Zorka se usmála: „No, jestli to nevadí vám, tak začneme.“
„Nám to nevadí,“ odtušila jsem, „ale možná byste měli příště autorům povolit prezentaci vlastních děl jen v případě, že si s sebou přivedou diváky…“
Nakonec se přece jenom poměr diváků vůči účinkujícím zlepšil, protože si k nám přisedla provozovatelka Tao centra.
Večer to byl velice příjemný, i když jsem ho částečně znesvětila několika svými výtvory, které jsem na přání organizátorů vylovila ze své chatrné paměti. Občas by se asi měl každý z nás otočit k televizi zády a vyrazit za „živou“ kulturou…
Lídumilná (Jan Albireo Kučera)
Přiznávám se na mou věru:
upadl jsem do tvých pout.
Lído, já tě zkrátka žeru!
Stal se ze mne Lídožrout.
Jsi pro mne jak lektvar drahý,
sérum něhy do mých žil.
Vyvedlas mě z rovnováhy,
chovám se jak Lídumil.
Historie vztahu téměř zvířecího (Petr Moučka)
Nejprv mi padla do oka
a potom do náruče
pak jsem ji tloukl
jak tlukou slavíci
nejprve po líci
a potom přes perutě ruče…
jak jen jsem mohl létat
s takovou husicí!
Zleva:
Majitelka Tao centra (první divák), Pavel Veselý (listující organizátor celé akce), Yfča (velmi pozorně naslouchající divák), Jirka (v úspěšné roli třetího diváka), Albi (recitující autor), Petr (druhý z účinkujících autorů). Zorka, poslední ze zúčastněných, spoluorganizátorka akce, stiskla spoušť fotoaparátu, a tak na fotografii není.
Nediv se, dneska asi většina lidí radši sedne k televizi, než aby běželi do divadla nebo si poslechnout básničky, byť jsou pěkné. 🙁
Vyznělo to jako Večírek nenáročné poezie…Kdyby byl na programu nějakej sex, však voni by lidi přišli !
To muselo být fajn … komorní atmosféra – to bývá nejlepší:)
já taky nemám rád davy :o)kdybych to věděl dřív, třeba bych vám šel s tím diváctvím trochu vypomoct :o) já si tou dobou sušil zrovna boty kousek od Prahy… ona byla Sázava ten den nějaká mokrá… :o)