Intimní zpověď Karkulky

Napadlo vás někdy, jak asi žije Karkulka? Vskutku to nemá lehké, holka jedna ušatá. Myslím si, že brzy zasáhnou pracovnice Fondu ohrožených dětí…

KARKULKA, HOLKA JEDNA ČERVENÁ

Nejsou tu žádné holky v mém věku. A i kdyby byly, copak by se bavily se mnou? No uznejte: Je mi deset. Máma mě pořád navlíká do těch nemoderních červených hadrů.

Jako bych ji slyšela: "Karkulko, ještě čepeček!"

Ten nesnáším nejvíc. To se snad nenosilo ani před sto lety. Sukničku jak mimino ze školky a střevíčky? Ťutu muťu lakovky. A ještě bez podpatku.

A já bych tak chtěla maskáče a pořádné bagry (přitom do toho lesa by se hodily, tak nevím, proč to nejde), nebo džíny bokovky s takovým páskem s přezkou se vzorem smrtky a sandále na jehlách (takové ty jenom s třema páskama). Tý vado, a piersing do brady, nosu a ještě … no, to nesmím ani říct nahlas.

Ale kdybych se o tom mámě jenom zmínila, nebudu chodit k babičce uklízet jenom jednou týdně, ale každý den. A budu muset i plít zahradu.

Máma mě vždycky takhle nahastroší a prej jako abych nechodila přes les. Sama ví, že oklikou je to ale třikrát delší. Já nebudu šlapat devět kilásků. A ještě k tomu v těchhle "střevíčkách". Vždycky to risknu lesem. Znám bezva zkratku.

Taky se snažím mámě vysvětlit, že místo bábovky by už jednou mohla upéct třeba krtkův dort. Dyť ta reklama je tak boží, až se mi sbíhají sliny.

Tahle stagnace mě jednou zabije. Nesnáším, když se něco dělá pořád dokola stejně, protože to tak přece "bylo vždycky".

V lese už přesně vím, kdy na mě vlítne ten starý opelichaný obejda. Z mordy mu kapou sliny, ale kdepak z bábovky. Vždycky, když říká, že by si dal tu mou buchtičku, je mi jasný, že na bábovku nemyslí. Chlívák starý. Mámě to neřeknu, naštěstí si s ním poradím sama. Dostane jednu kolenem do kou… však víte kam, a odskučí pryč. Divím se, že k tý babiččině chaloupce pak vůbec dorazí.

Babička je fajn. Myslí kolikrát moderněji než moje máma, a to je jí o dvacet víc.

Myslivce už jsem tam párkrát zahlídla. Myslel si, že nevidím, jak na poslední chvíli vyskakuje z okna babiččiny ložnice. Jo, babka to ještě nevzdala.

To se mi fakt líbí, že je tak aktivní. I s tím uklízením. Smeták dávno zrušila. Má tam Rainbow. Sice děsně drahé, ale dělá to všechno. Vysává, vytírá, zbavuje peřiny roztočů … i okna s tím umeju. Jednou se babička tak rozkejchala (na několik měsíců), že zrušila peřiny z husího peří a koupila si ty pro alergiky, z dutého vlákna. Teď je v pohodě.

Vždycky je ráda, když přijdu. Taky, starý člověk je vděčný za každý kus řeči. A s myslivcem toho asi moc nenapovídají, že? (No dobře, tak jsem si trošku rýpla).

Škoda, že nejdřív musím podstoupit ten příšerný slizký rituál: "Babičko, jaké to máš velké oči, uši, zuby … To abych tě lépe …"

A pak odporná koupel v žaludečních šťávách. Bléééé. Pokaždé se modlím, ať už ten myslivec přijde, protože to je fakt o hubu.

Možná by si babička mohla s mamkou trochu promluvit. Aby mi dovolila aspoň změnit outfit. A taky jsem slyšela, že vedle se přistěhovali Sněhurkovic. Mají holku asi v mém věku, to by bylo bezva. Četly bychom si spolu Bravíčko a poslouchaly Aguileru. Je boží.

No nic, za chvíli tady na mě hupsne vlk. První smrk, druhý, třetí … Á, tady ho máme, seladona!

"Karkulko, copak neseš v tom košíčku?"

"Coby, bábovku pro babičku."

(c) Aglája – Vlaďka Černajová 2006

Další autorčiny pohádkové fantasmagorie najdete tady.