Poslouchejte svůj vnitřní hlas!

Určitě se vám to již stalo: najednou vás něco zrazovalo od toho, co jste se chystali udělat. Jako by vám někdo šeptal: "Nedělej to! Nechoď tam! Odejdi rychle pryč!"

 

Poslouchejte svůj vnitřní hlas! 

 

,,Okamžitě opusť to letadlo, stane se neštěstí!"

Podíval se doprava, pak doleva a za sebe (před sebe ne, tam to už přece viděl), ale majitele toho hlasu neobjevil. Na chvíli to pustil z hlavy. Pohodlně se opřel, otevřel knížku a čekal, až nastoupí poslední a letadlo konečně vzlétne. Pak se to ozvalo zase.

,,Dělej, vystup! Stane se ti něco špatného, když okamžitě neodejdeš!"

,,Teda tohle je ale hloupý vtip!"

 ,,Prosím?"

,,Jenom že mi přijde mírně nevkusné v období teroristických útoků takhle strašit lidi!"

,,Prosím? Vůbec vám nerozumím."

,,Vy jste to neslyšel?"

,,Co jako?"

,,To varování… abychom vystoupili…?"

,,Ne, nic takového jsem neslyšel." Pán sedící vedle se mírně odsunul.

Tak moment? Co to má být tohle? Děje se tu něco moc zvláštního!

,,Nic zvláštního! Já jsem tvůj vnitřní hlas. Radím ti, abys odešel z letadla a to rychle."

Prolétly mu hlavou vÅ¡echny ty příběhy z Reader’s Digest a Věřte-nevěřte. Vzpomněl si, jak při nich nechápavě vrtěl hlavou a říkal si, proč sakra ti blbci ten hlas hned neposlechnou. Na dovolenou se vážně těšil, ale možná může nastoupit na nějaké další letadlo, tak co? Pár minut si počká; pro klid duÅ¡e by to udělat měl. Postavil se.

,,Paní, chci si vystoupit."

,,Ale to asi nepůjde… Za chilku odlétáme."

,,Moc prosím. Mám takové tušení, že něco není v pořádku."

,,Nebojte se pane, celé letadlo bylo zkontrolováno a je naprosto v pořádku, můžete se pěkně v klidu…"

,,Ne! Já v tomhle letadle prostě sedět nebudu!"

Ostatní se začali o stále hlasitější hádku zajímat.

,,Co se děje?"

,,Tento pán si chce mermomocí vystoupit a zpozdit tím váš let."

,,Proč to děláte, je vám špatně?"

,,Můj vnitřní hlas mi oznámil, že se s letadlem stane neštěstí a že mám okamžitě vystoupit!"

,,Karle! Pojď taky ven, bojím se!"

,,Proboha Jano, buď zticha. Zůstaneme sedět."

,,Ale ten pán vypadá tak přesvědčeně…"  

,,Moc čte fantastický knihy. Snad tomu nevěříš?"

,,No já nevím. Tak dobře, zůstaneme sedět. Ale jenom proto, že na ty Kanáry vážně chci! A jestli s tim spadnem, tak to bude tvoje vina!"

,,No, mě to teda přesvědčilo. Chci si vystoupit!"

,,Mami, vystoupíme si taky?"

,,Zeptej se tatínka miláčku. A nešťourej se v nose!"

,,Tati?"

,,No, radÅ¡i bych vystoupil, takovýdle tydle předpovědi se vobčas fakt vyvedou…"

,,Vidíš Karle, všichni vystupují!"

,,Tak si vystup taky, mně to je jedno! Já ale zkrátka letím."

,,Obávám se pane, že to nepůjde, všichni chtějí vystoupit. Letadlo nemůže letět jen s vámi."

,,Jakto? Já si na to celej život šetřim a teď ani nevodletim??"

,,Nebojte se, letenky samozřejmě zůstávají v platnosti. Prostě odletíte příštím letadlem nebo tímto, až se důkladně prohlédne."

Dav lidí se vyvalil ven z letadla. 

Pán s vnitřním hlasem si oddychl. Třeba by to letadlo vůbec nespadlo, ale jistota je jistota. Když šel na záchod opláchnout se vodou, někdo se u něj mohutně zasmál.

,,Muhehehehehe."

,,Co je? Kdo jste?"

,,To jsem já. Tvůj vnitřní hlas. Chci ti jenom říct, že jsi asi vážně strašný kopyto, když věříš každý píčovině!"

A hlas se smál a smál. Neskutečně dlouho. Dokonce jeÅ¡tě tehdy, když pán nastupoval do dalšího letadla…

Autor (c) Marek Mikulášek

 

Jeho další napsaniny najdete tady.

23 komentářů u „Poslouchejte svůj vnitřní hlas!“

  1. Teda Ivule, a já to hltám a čekám na pointu, že jako teda pád a trosky a hurá, že se vystoupilo a vy takhle.-)))))

  2. Moje vnitřní hlasy se mnou nemluví, ale úkaz stádovosti jsem zažil nedávno na Pankráci, když dva pánové cítili kouř ve vagonu a dost kvapem vystoupili. Nevím, ale zdálo se mi, že vylezlo lidí jak na Pavláku. Měl jsem nutkání vystoupit, zda se chytají za břicha, ale nechtěl jsem se zařadit do stáda. Tak jsem jel normálně na Pavlák. Hezký večer

  5. Tak je je krásně škodolibé a ošklivé. Docela dobře jsem se pobavila :))

  6. Ale ono to existuje....kluk jezdil na konečnou do učňáku a tam byl stánek, kde měli losy. Něco na něj asi mluvilo, protože šel ke stánku a koupil si los. Jen mu paní musela najít ten, co končil na 325. Vyhrál tři stovky, tenkrát pro učedníka slušný peníz. Jen se tomu nedá poroučet. Docela by se to nyní hodilo, ale hlas mlčí..

  7. Moje švagrová taky čte ty příběhy z Reader’s Digest a taky z toho zblbla…

  8. Buteo… ([2])… a nebyl to náhodou kuřáckej vagón? ;o))

  9. anquetile…… co tím chceš naznačit? Tvoje švargrová je ovládána nějakým vnitřním hlasem?

  10. Dobra povidka. Porad jsem cekal, co se z toho vyklube. 🙂 Dival jsem se na ten odkaz, kde ma ten kluk dalsi veci a musim rict, ze na 15 let pise hodne dobre. Je to talent.

  11. Mně to povídej… Já mu nevěřila dvakrát a pokaždý z toho byl TAKOVEJ průser, že teď už si dávám bacha!!! 🙂

  12. MuheheTak to je drsny, clovek ceka ze zazije nejakou katastrofu ve stylu turbulence ale tohle bych fakt necekal. Fakt super povidka, clovek je az do konce napjatej jak to skonci.

  13. Honzo…… i já si myslím, že Marek je šikula. Jen se obávám, aby (pokud si přečte naše pochvalné komentáře) neusnul na vavřínech… ;o) Ale doufám, že to nehrozí. :o)

  14. Andělé nebo intuice ? A nebo UFO?To mě už se stalo, něco mně říkalo, že ten autobus nabourá, ať vystoupím, a taky jo. Autobus naboural, sice se nikomu nic nestalo, ale…Žeby Anděl strážný, nebo lidská intuice, kterou nedokážem ovládat a třeba o ní nevíme ? I když tady je to psané spíše jako legrace.

  15. J.K. …… o podobných situacích jsem už slyšela, dokonce se mi jednou stalo něco podobného. Jela jsem před pár lety z Černovic, kam jsem vezla na dovču Kačabu a babičku na dovču, zpátky do Prahy. Jsem kuřák a občas se neovládnu a zapálím si i za volantem. Tehdy jsem také dostala v jedné vesnici, jíž jsem projížděla, chuť hodit blesk na Tuberyho tyč. Dodnes nevím, proč jsem hodila pravý blinkr a zastavila jsem na návsi té vesničky a vypnula jsem motor. Když jsem zastavovala, míjela mne červená felicie s pražskou espézetkou, na střeše měla zahrádku. V klidu jsem si začudila a teprve potom jsem pokračovala v jízdě. Pár kilometrů za Benešovem jsem zůstala stát v několikakilometrové koloně aut. Po několika minutách se kolem nás přehnala ječící sanitka. Když jsme se po dlouhé době konečně rozjeli, zjistila jsem, že o kus dál nedal nějaký řidič při odbočování vlevo přednost vozu jedoucímu směrem ku Praze. Srazila se tam celkem tři auta. Auto viníka vypadalo zle, stejně jako červená felda se zahrádkou na střeše, do níž čelně narazil. Přeběhl mi mráz po zádech, protože to byla felicie, která mě míjela v té vesničce… Tenkrát jsem si uvědomila, že kdybych nezastavila na cigaretu a hulila jsem během jízdy, jak mívám ve zvyku, mohla jsem být možná účastníkem té dopravní nehody i já…

  16. Taková krásná formulace…Jsem kuřák a občas se neovládnu a zapálím si i za volantem. Tehdy jsem také dostala v jedné vesnici, jíž jsem projížděla, chuť hodit blesk na Tuberyho tyč.ta Tuberyho tyč… to sis sama vymyslela nebo se to někde říká ?

  17. Montrealere…… tenhle výraz používám už asi třicet let, ani nevím, od koho jsem ho slyšela. Můj nápad to není. :o)

  18. Moc pěkná povídka. :))A teď troch vážně. Moje tchýně už třikrát o někom řekla, že do týdne umře a ten člověk opravdu umřel. Tchýně tvrdí, že ten člověk má hrozně tmavej obličej, i když ho tak ostatní nevidí a že prý má kolem hlavy něco jako tmavej oblak.

  19. Ten vnitřní hlas je předtucha.Marek Mikulášek si s ní zahrál, když ji udělal škodolibou, ale ona bývá spíš užitečná. U někoho běžně funguje, u jiného jen občas. U mně zafungoval před časem při setkání s revizorem – píšu o tom v mém dnešním příspěvku:“Revizor!“.

  20. Můj vnitřní hlasmě často varuje: Nedělej to, nechoď tam! Ale já to udělám, vlezu tam… a pak často z toho blogu odcházím rychle pryč. 😉

  23. Skodoliby vnitrni hlasAby to nebylo jako v tom vtipu (zkracene): Hlas rika cloveku: „Prodej vse co mas a vsad to v rulete na cislo 10.“ Pan to chvili ignoruje, ale po nekolika opakovani mu to neda, tak vse proda, jde do kasina a utrzene penize vsadi na cislo 10. Padne 11 a vnitrni hlas se ozve: „A sakra…“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *