Vypravíte-li se směrem na východ, může vás na záchodě čekat překvapení…
Když jsme jezdili k rodině na Podkarpatskou Rus, museli jsme v Čopu vystoupit z rychlíku Praha – Moskva, projít celnicí a jít na místní vlak do Koroleva. Při přestupování a dlouhém čekání v Čopu jsem musela použít nádražní WC.
Nádraží bylo přeplněné lidmi. Poposedávali na zemi, bloumali sem a tam, četli si. Každý si čekání na odbavení krátil tak, jak uměl. Asi po hodině čekání se konečně otevřely dveře a všichni se hrnuli k odbavovacím pultům.
Celníci kontrolovali kufry takovým způsobem, že je prohrabali až dospod, občas něco vytáhli a pohodili na pult, otevírali krabičky od mýdla i od zubní pasty, zkrátka udělali v kufru takový bordel, že se potom nedal zavřít.
Jenomže na srovnání věcí po kontrole nebyl čas. "Honem, honem, odejděte, musíme zkontrolovat dalšího!" A tak můj manžel popadl rozhrabaný kufr a odešel do vedlejší místnosti.
Místnost byla neprodyšně uzavřená. Okna překrývaly mříže a u dveří postávali dva vojáci s puškami. O mě se v tu chvíli kromě mrákot pokoušel i břichobol, a tak jsem se vydala hledat toaletu.
Po chvíli bloumání jsem ji našla: dřevěné dveře byly podobné těm, co bývají u kurníku. Když jsem je otevřela, udiveně jsem zvedla obočí. Uviděla jsem dva boxy oddělené umatlaným drátosklem. Ani u jednoho boxu samozřejmě nebyla dvířka. Jenom cedulka s nápisem "mužčiny – ženščiny", doplněná nepovedenými šipkami, mi naznačovala, kde si mohu ulevit.
"Co se dá dělat," řekla jsem si, "přece se nepo…". Rychle jsem vklouzla do dámského boxu. Naštěstí jsem měla na sobě sukni, a tak jsem byla při té intimní akci alespoň trošku zahalena.
Vtom se rozrazily dveře a vstoupil nějaký muž. Raději jsem zabodla svůj zrak do podlahy. Muž vešel rychlým krokem do vedlejšího boxu, vyloudil několik podivných zvuků a začal naříkat. "Bože moj, što sdělat, što sdělat?"
Rychle jsem chtěla zmizet. Něco, co připomínalo toaletní papír, naštěstí viselo na řetízku přišroubovaném na stěně. Jenomže když jsem se pro papír otočila, málem jsem upadla: drátosklo bylo jenom do výše podřepu! Nad ním trčela hlava s vyboulenýma očima a začala se na mě usmívat…
Když jsem příhodu vyprávěla kamarádkám, tak jedna z nich podotkla: "Ty jsi nemožná, měla jsi ho pozvat na rande!"
Sepsala a zažila (c) OlaSm
Dotaz pro OlaSmProč jsi ho na to rande nepozvala? To měl tak ošklivý pozadí? .-)
chuaaa!!! to mi pripomina historku ze stejne zeme… s kamaradkou jsme byly v krovi, cupacky se pokousely o nemozne… a asi 10m za náma celou dobu sedel jeden Rusin, ktereho jsme zmercily, az bylo pozde….ovsem 10m a 10cm, to je panecku rodil! neni jak vy….ému 😀
muris…… inu: jiná země – jiný mrav… ;o))
Dotaz pro JirkuA ty bys (pokud bys byl tím Rusem) pozvání na rande vyřčené za tak prekérní situace přijal? ;o)
Lepší než navštívit záchod na východě je udělat výpad na západ!
odpověď pro JirkuJá jeho pozadí neviděla, ale ači byly na mě moc veliké.
Viděl jsem na svých cestách Ruskem podobný záchod pro mužčiny/ženščiny. Sice tam byly klasické záchodové mísy (byl to záchod pro vedení podniku), ale mezi nima přepážka žádná. Holt jiný kraj, jiný mrav, jak píše Yfča. Pro zbylé osazenstvo měli o patro níže také klasické mísy záchodové, leč zalité v kostce betonu. Zřejmě si v nich místní těžce pracující lámali nohy při pokusu stoupnout si na kluzké okraje a udělat dřep …
A já myslel, že horší záchody, než u nás, snad už můžou být jen v Afghanistánu.