„Miláčku, co budeš dnes dělat k obědu?“ zeptal se ráno Jiřík a něžně mne přitom políbil na tvář.
„Nic,“ odsekla jsem tvrdě, „co tam máš dál?“ Občas se totiž tvářím jako silně emancipovaná baba.
„Vyžehlíš mi na pondělí ty košile?“ dotíral drze.
Řekla jsem, aby mě přestal otravovat kravinami a chodil laskavě do práce v něčem normálním. Třeba v tričku.
„Když už mi teda neuvaříš a nevyžehlíš, zahraješ alespoň něco na kytaru?“ zeptal se.
Zavrtěla jsem odmítavě hlavou a přitom jsem významně poklepala levým ukazováčkem na bolavý loket.
„Avano, na co já tě vůbec mám?“ vyprsknul smíchy.
„Na reprezentaci, ty troubo,“ vysvětlila jsem mu a šla jsem vařit. Potom jsem přejela žehličkou několik přeschlých košil. Kytary se ale nedotknu, aby si ten můj dědek nemyslel, že mě může buzerovat…
:o))))
JO! To je správně!Jen mu to ukaž, že si nenecháš nic líbit!!! Příště si to zapamatuje!
Tak je to správné…
Tak se na ně musíTak se na ně musí, teď už jsem pochopila, jak si zjednám porádek v mém budoucně-hypotetickém manželství :o)))
:o))))s tou kytarou jsi to teda přehnala, tohle udělat mně, tak letíš z domu… :o)))
Mám dojem, že si Ivča za své ožehavé téma tentokrát zvolila svou vlastní domácnost, takže ji laskavě berte s rezervou.Avana (ve skutečnosti Ivana) skutečně hraje na kytaru (a zpívá přitom – někdy). Její manžel se opravdu jmenuje Jirka. Takže to tam "pěkně" vypadá, ale já k tomu dodávám: Ivča je schopná si dělat legraci úplně ze všeho a lidé se tomu skoro vždycky smějí. Moje maličkost samozřejmě taky.
halohttp://yfca.bloguje.cz/33933_item.phphttp://yfca.bloguje.cz/34046_item.php<a href="http://yfca.bloguje.cz/33933_item.php">Cool</a>