Deprese z vlastní blbosti

Vždy jsem si myslela, že jenom moje hlava je porodnicí ztřeštěných nápadů. Loni v červnu jsem nahlédla do jednoho nejmenovaného časopisu a ke svému úžasu jsem zjistila, že jsem bezvýznamný břídil.

Polská výtvarnice Zuzana Janinová údajně nechtěla dopadnout jako Vincent van Gogh, jenž se stal slavným až po svém skonu. Druhým důvodem, proč se rozhodla nechat natisknout vlastní parte a uspořádat svůj pohřeb se vším všudy, byla prý její snaha ukázat lidem, že „odchodem ze světa jejich existence nekončí, že nadále žijí v myslích blízkých“.

Nejbližší příbuzní byli do celé frašky zasvěceni a ochotně souhlasili s tím, že budou nad rakví náležitě vzlykat a hroutit se. Přátelé, známí a spolupracovníci nic netušili. Jedna z kolegyň se však k hrobu po skončení pohřbu vrátila, neboť se chtěla s náhle zemřelou přítelkyní ještě naposledy rozloučit. Ke svému úděsu zjistila, že zřízenci vyjmuli rakev z hrobu a odnášejí ji pryč. Pár kroků za nimi cupitala nebožka. Podvod tak vyšel najevo.

Lidé, kteří se pohřbu zůčastnili, se cítí právem dotčeni a zneužiti. Sama aktérka prý od té doby trpí nočními můrami a má psychické problémy. Nejspíš trpí depresemi z vlastní blbosti…

Vytrženo z Yfčina téměř intimního deňýčku (červen 2003)