Vánoční "etapovej běh"

Vánoce bychom měli pokud možno prožít a přežít v klidu. A měli bychom je trávit s rodinnými příslušníky. I s těmi, na něž si během roku neuděláme čas. Mnozí tak činí, avšak někteří jedinci se o vánocích nezastaví. Jedním z nich je můj bývalý kolega.

Onen chlapík (budu mu třeba říkat Pavel) se do svých pětatřiceti stačil třikrát šťastně oženit a neméně šťastně i rozvést. S každou manželkou zplodil jednoho potomka a čtvrtá partnerka, z níž samozřejmě taktéž udělal zákonitou manželku, mu brzy po svatbě povila dalšího mrňouse.

Když se jednou mzdová účetní pozastavila nad výší jeho alimentů, pravil jí, že každá z jeho bab s ním chtěla mít dítě a že on je dobrák, který slabému pohlaví rád splní každé přání.

„Navíc mě sex baví,“ dodal, což onu cudnou dámu mající rok do důchodu na pár dní lehce vykolejilo.

Zatímco my ostatní jsme se na vánoční svátky a zejména na Štědrý den velice těšili, Pavel se už od začátku prosince mračil jako Brežněv v komatu a prohlašoval, že takovou blbost, jako jsou vánoce, by nejraději zrušil.

„Máš nějaký problémy doma?“ otázal se ho soucitně kolega Václav a nabídl mu cigaretu.

Pavel si zapálil a zavrtěl hlavou. „Prosím tě … doma je to docela v pohodě, ale vůbec se netěším na svátky. To zas bude pěkná honička. Už mě to přestává bavit!“

„Honička?“ divil se Vašek. „To se musíš doma zapojit do předvánočního úklidu?“

„To taky, ale to by mi až tak nevadilo,“ odvětil Pavel smutně, „jenomže já musím na Štědrej den oběhnout všechny svoje ratolesti a vrazit jim pod stromeček nějakou kravinu. Vyrážím vždycky hned po obědě. Napřed jdu s dárkama k Pavlíkovi, to je ten nejstarší, pak běžím za Maruškou a nakonec k Péťovi. Mám co dělat, abych byl u tý svý doma včas a nepřišel jsem pozdě k štědrovečerní večeři. Navíc mě každá bejvalka donutí něco sníst a vypít. Celý svátky je mi pak blbě, protože mě bere žlučník.“

„No jo,“ zachechtal se Vašek, „kdybys nebyl tak plodnej, tak bys měl klid a pokoj.“ Pak se zamyslel: „Hele, a proč si to necháváš na poslední chvíli? Tak ty svoje neviňátka začni oblažovat svou přítomností dřív než čtyřiadvacátýho. Udělej si z toho takovej vánoční etapovej běh!“

Příští rok se Pavel zařídil podle Vaškovy rady: první bývalku navštívil s dárky 21. prosince, druhou dvaadvacátého, třetí o den později a Štědrý den oslavil doma s poslední manželkou a čtvrtým potomkem.

Už několik let jsem o něm neslyšela. Doufám, že nezačíná svoje děti obíhat již začátkem prosince. Při jeho sexuálním apetitu (a touze plnit ženám každé přání) by to nebylo nic nemožného … ;o)