Včera jsme s naším mírně pohaslým hvězdným týmem navštítily kuželnu jihlavského Startu, abychom se pokusily pokračovat v naší vítězné jarní sérii. V současné době okupujeme druhé místo v tabulce, a tak jsme byly papírovými favoritkami.
Naše kapitánka Jaruňa vypustila do boje o druholigové bodíky jako první Irču, která je proslavená láskou k nezralým mužům, což se projevuje zejména tím, že se (samozřejmě marně) dožaduje, aby kuželkářskou ligu žen kouleli i jedinci mužského pohlaví. Kromě toho dělá při zápase neuvěřitelné grimasy, takže občas vypadá jako Brežněv v komatu. V poslední době přidala i nevšední komentáře. Jeden vypustila ze svých úst během sobotního klání, neboť po nepovedeném hodu rozhořčeně prohlásila: „Já vůbec necejtim koule!“ Pravila jsem, že je to v jejím případě snad normální, avšak Sedlački byla z této skutečnosti tak rozeklána, že se soupeřkou o tři kuželky prohrála.
Potom to bylo jako na houpačce: chvíli se dařilo nám, chvíli domácím holkám. V zápase jsme nakonec těsně zvítězily 6:4, přestože jsem nastupovala jako poslední. Svoji protihráčku jsem musela porazit alespoň o kuželku, jenomže po osmdesáti hodech to vypadalo, že se do Prahy vrátíme s porážkou. Při posledních dvaceti hodech jsem se naštěstí ztopořila, protože mi spoluhráčky slíbily pěkně propečený bůček. Jihlavačka nevydržela nápor nervů a prohrála se mnou dokonce o třicet kuželek, i když byla mohutně povzbuzována spoluhráčkami a obecenstvem, které tvořili čtyři náhodně příchozí a pes.
Podivná hláška o koulích, kterou Sedlački vyslala do éteru během zápasu, byla důsledkem mírné podivnosti kuželkářského žargonu. Při hodu si „otevíráme“ „pravou nebo levou ulicí“, eventuálně „branďákem“, občas trefujeme „párek“, „fanku“, „sedláka“ a nebo „lavor“. Nejvíc nás naštve „čest práci“. Nedivím se, že neznalé může naše mluva překvapit. Kdysi dávno jsem trénovala s Naďou a jak to tak bývá, když se dvě baby kdekoli sejdou, vesele jsme mezi jednotlivými hody rozprávěly. Plkání Naďu natolik zaujalo, že zapomněla ruku na jedné z koulí, jež ležela v podavači. Další koule, která dorazila ke svým kámoškám ležícím v zásobníku, jí naštípla ukazováček. Nemocniční chirurg se pídil po vzniku nalomeniny. Naďa opáčila: „Jak se mi to stalo? No, ten prst se mi dostal mezi koule.“ Doktor vyřeštil bulvy a překvapeně konstatoval, že má asi hodně temperamentního partnera. Kamarádka zase nechápala, proč ten trouba mluví o jejím manželovi, když přece trénovala se mnou. Teprve po chvíli jí došlo, jak si muž v bílém její informaci „přeložil“. Nic mu ale nevysvětlovala, nejspíš proto, aby měl o čem přemýšlet…
🙂Gratuluji k vítězství. Doufám, že se vám povede takhle dobře až do konce ligy. :-)Ta historka s naštípnutým prstem je moc pěkná. Jen by mě zajímalo, jak to ta tvoje kolegyně z družstva s těmi koulemi myslela. ,-)
jo bowling je skvelej
Nepotím se při bowlingu…… hraji kuželky, což je o něčem trošku jiném: jiný počet kuželek, jiné koule, jiné dráhy, jiné počítání atd.Na bowling si skočím tak dvakrát do roka, u něho se příliš nenadřu. ;o)
Proc "Sedlacki" necitila koule?Taky by me zajimalo, jako ta "Sedlacki" myslela s temi koulemi.
Pobavilo. Velmi. :-)))
Proč Sedlački necítila koule?Také by mě to dost zajímalo, jak to vlastně myslela, i když je jasné, že šlo o ty kuželkářský :-)) Jsem už třetí, kdo se na to ptá. Halóóóóó, Sedlački!!!!!!
Dozvím se, jak to bylo s těmi koulemi???? .-)
ahojky všichni, tak odpovídám jak to bylo s těmi koulemi : )))).Jasně, že šlo o o kuželkářský.Ten den byla hrozná zima.Koule byly studené, tak mně vypadávaly z ruky.No tak jsem vykřikla do davu, že jsem je necítila.