Nevím jak vám, ale mně se zdá, že čas letí rychleji, než je zdrávo. Sotva mne letní sluníčko pohladilo svými paprsky, je tady prosinec a s ním počasí, které nemám ráda. Zasněžená krajina má sice i pro mne nevšední kouzlo, avšak zeleň zalitá sluncem mému oku (a hlavně pak tělu) lahodí mnohem víc. Mám totiž velice nízký tlak, proto je mi téměř pořád zima. Husí kůže je zkrátka a dobře mým častým (a nevítaným) společníkem.
Když tvrdím, že se pořádně zahřeji až při kremaci, nelžu.
Musím se ale přiznat, že i během zimních měsíců občas pookřeji a sundám několik vrstev svršků, do nichž jsem obvykle velmi pečlivě zahalena. Stává se to tehdy, mám-li možnost odložit svoje fyzično k sálajícím kamnům.
Ještě jedna činnost dokáže odstranit ty podivné výčnělky na mé kůži a dokonce mne natolik zahřeje, že se začnu potit. Jsou to kuželky.
V sobotu jsme s holkami hrály poslední podzimní zápas. Na Karlov za námi přijely baby z Chotovin, které jsme pár let neviděly, jelikož koulely ligu v jiné skupině.
Na jejich kuželně není během zimních měsíců moc velké teplo, přesto se jim do dvanácti stupňů, které ukazoval teploměr na našich drahách, moc nechtělo. Ani já jsem příliš netoužila pobíhat v dresu s krátkými rukávy a kraťasech v takové kose.
Měla jsem změřit síly s Andreou Němcovou, kterou určitě znáte ze Střepin na Nově. I ona je trošku zimomřivá, a tak jsme se (než na nás přišla řada) zahřívaly úprkem před kuželnu, kde jsme dopovaly tělo nikotinem. U toho jsme samozřejmě kecaly. Výsledkem bylo perfektní rozhýbání obličejových partií. Ostatní svaly jsme moc zahřát nestačily.
Ale k tomu slouží pětiminutová rozcvička před téměř sestrovražedným bojem. Andrea na ni k mému překvapení nastoupila již v dresu, zatímco já jsem absolvovala rozhozy v bundě zapnuté až ke krku. Teprve potom jsem se odstrojila.
„Neboj, ještě se zapotíme,“ prohodila jsem po skončení rozcvičky, neboť jsem si všimla, že má Andrea přímo ukázkovou husinu stejně jako já.
„Tak o tom, Yfčo, silně pochybuju,“ zavrčela a pustila se do hry.
Když jsme si po bitvě podávaly ruku, zeptala jsem se jí, zda už je jí teplo. Levou pazourou jsem si přitom otřela čelo. Nebudete tomu věřit, ale byla jsem lehce zpocená. Navíc mne u srdce hřála skutečnost, že jsem byla lepší o deset kuželek.
„Teplo mi je, ale vůbec jsem se nepotila,“ odvětila Andrea. Pak na sebe hodila bundu a vyběhla před kuželnu s cigaretou v ruce, zatímco já jsem zamířila do šatny, kde jsem vklouzla do svetru. Byla mi zase zima.
Po klání mi Andrea slíbila, že na mne ve Střepinách nenápadně mrkne. Už jednou stejný slib dodržela. Jsem zvědavá, zda se zašklebí i tentokrát.
Málem bych zapomněla: Chotoviny odjely domů s kanárem. Díky tomu přezimujeme na třetím místě. Je to slušný výsledek, jelikož je nás akorát do počtu, a tak nemůžeme při zápase střídat jako jiné celky.
Občas hořím zvědavostí, občas touhou, ale i tak je mi pořád zima. I teď jsem zachumlaná ve svetru. Asi budu muset emigrovat do vany a přikrýt se teplou vodou…
KolegyněMěla jsem takovou kolegyni – venku bylo třicet ve stínu a ona seděla v kanclu ve svetru. Když jsme šli všichni do Podolí, tak do bazénu nevlezla. Chodila pod teplou sprchu. :-)))
A. NěmcováTo se divím, že má A. Němcová z Novy ještě čas hrát kuželky. 🙂
Dášo…… já jsem na tom o něco lépěji a radostněji. :o) Do bazénu vlezu, koupu se dokonce i pod širým nebem. I když … vždy se minimálně čtvrt hodiny osměluji, než se celá smočím a husí kůže mi zabraňuje rychleji plavat, neboť kladu vodě příliš velký odpor … ;o)
Jirko…… mladé a perspektivní děvče si na blbosti vždycky čas najde. ;o) Mimochodem … Andrea hraje kuželky poměrně dobře.