„To je moje: kupovat lacino krásný věci. S kazem třeba. Ale … nekupte to, když je to tak výhodný!“ říká ve Slavnostech sněženek pan Leli ústy Jaromíra Hanzlíka. Přiznám se, že bych si mohla s Lelim podat ruku. I já totiž ráda „výhodně“ nakupuji.
Už jako dítě školou povinné jsem o prázdninách, které jsem trávila u svých prarodičů, nosila domů klenoty ze skládky pod vesnicí. Zrezivělé rámy kol, staré hrníčky, otřískané talíře, plechovky prázdné (i se zbytky zaschlé barvy), pochroumané kusy nábytku, to vše se hromadilo v garáži, kousek od dědečkovy pragovky. Dědeček za tmavých nocí moje objevy vozil na dvoukoláku zpátky na skládku a dával přitom pozor, aby ho nespatřila místní drbna, neboť skládka byla samozřejmě černá a ukládati na ní cokoli bylo pod pokutou padesáti káčé (tehdy to byly docela velké peníze) zakázáno.
Když byla v 80. letech minulého století v Holešovicích zrušena jatka a na jejich místě byla zřízena tržnice, probudila se ve mně opět stará vášeň. Objevila jsem totiž halu 22 plnou levného zboží.
„Kdyby tě viděl Hrabal, tak by ho potěšilo, že jeho postavička pořád žije,“ říkával mi tehdy můj choť a mnohdy nechápavě kroutil hlavou. Téměř každý den jsem totiž cestou z práce zamířila do oné haly a do komory jsem ukládala věci, které jsme sice nepotřebovali, avšak … nekupte to, když to je tak výhodný!
Jistě pochopíte, že by bylo hříchem nekoupit deset párů tříprstových pracovních rukavic za korunu, šroubovák jednou tak drahý či sadu šesti hrníčků s podivným ornamentem za dvacku! Zvlášť tříprstové rukavice mne fascinovaly, proto jsem je přinesla domů hned třikrát.
Celé jedno oddělení bylo v hale věnováno gramofonovým deskám. Cena elpíčka se pohybovala mezi deseti až čtyřiceti korunami. Vedle neprodejných vykopávek tu na pultu ležely i desky natočené tehdejšími hvězdami populární hudby od nás i ze zahraničí.
Prodavači brzy přišli na to, že by se neprodejných kusů nezbavili. „Jestli chcete tu Zagorovou za třicet, musíte si k ní vzít jako přílož Sovětskou populární píseň nebo Festival politických písní za pět kaček,“ informovali nákupuchtivé zákazníky. Bylo to sice nemravné, avšak i s příloží měl člověk dobrý pocit, že uzavřel skvělý obchod.
Někteří kupující vnucené desky odkládali na zem ještě v hale, jiní je házeli do nejbližšího odpadkového koše. Já jsem jimi zlomyslně obdarovávala přátele i rodinu.
„Co blbnete? Nám by k vánocům stačily ty knížky. Vždyť to nepřečteme ani za rok! Děti, proč tolik utrácíte?“ pravila jednou u ozdobami vyšperkovaného smrčku maminka – tchyně a v očku se jí objevila slzička dojetí. Když odstranila balicí papír, ztuhla. Ve tváři mého muže se objevil výraz, který nevěstil nic dobrého. Pod hrozbou fyzického násilí mi totiž zakázal LP s výběrem revolučních písní věnovat někomu z rodiny. Dnes možná manželova rodička lituje, že desku vyhodila. Nejspíš by ji výhodně prodala nějakému střelenému sběrateli.
Po revoluci z haly 22 levné zboží zmizelo. Myslím si, že jsem nebyla jediná, kdo toho litoval. Když z komory zmizela zásoba tříprstových pracovních rukavic, posteskl si dokonce i můj muž, že prodejnu zrušili, přestože mne za „výhodné“ nákupy často peskoval.
Nedávno jsem opět vkročila do světa levných a výhodných nákupů. Objevila jsem na internetu Aukro. I tady se dá udělat životní obchod.
Každý den se naloguji a brouzdám po aukcích. Zase nosím domů klenoty. Můj manžel příliš nadšený není. Nechápe, že koupit minirádio se svítilnou za třicet devět, nástěnné hodiny za devětapadesát, funkční japonský fotoaparát na kinofilm za třiatřicet, taktéž fungující barevnou tiskárnu za čtyřicet devět či držák toaletního papíru za kačku je víc než terno.
V koutku na balkoně se krčí velmi zachovalé lyže s vázáním a hůlkami. Stály mne jenom dvě koruny. Sice je nutně nepotřebujeme, ale nekupte to, když je to tak výhodné!
No… nekupte to!
Pan HrabalYfčo, pan Hrabal by asi z tebe měl opravdu radost. Aspoň někdo, viď, když rodina nejásá. :-)) Chci se zeptat: ty desky hrály celé, nebo hrály jen do půlky nebo až za půlkou? :-))
Dášo…… nebudeš tomu možná věřit, ale těm deskám nic nebylo, neboť byly zcela nové. Hrály (a ještě dnes hrají) celé. Stačí je pohladit gramofonovou jehlou… ;o))
Yfčo, historky z tvýho života fakt miluju. Nechceš z nich konečně udělat knížku? Hned bych si jí koupila. Vždyť spousta lidí píše knížky, který jsou o ničem a ani nejsou moc vtipný a přesto jim to někdo vydá. Jo a ty levný nákupy ti fakt závidím. :))) Hlavně ty lyže a rukavice se třema prstama! :)))
Ilonko…… moc hezky umíš lichotit. Kdybys byla moje příbuzná, tak bych tě podezírala z toho, že něco ode mne potřebuješ. Na téma „knížka“ už jsem tady kdysi dávno odpovídala. Takže ještě jednou: třeba budu mít někdy čas na to, abych historky a jiné hlody uspořádala a zkusila je nabídnout nějakému nakladateli… ;o)Levné nákupy mi závidět nemusíš. Přihlas se také na Aukro a začni domů nosit „potřebné“ věci… :o))
jé jak to znám. Jak aukro, tak všechny ty „levné nákupy“ a taky musím všechno mít:-)) Bohužel:-))
Já se spokojími s tím nejdražším zbožím… :)Vl étě v Machru jsem zakoupil kvalitní značkové slipy. Měly stát 199, ale nějaká brigádnice se spletla a na čárovém kódu označila 19,90. Otrávená pokladní jen sykla: „Tsss!“, ale neřešila to. Tak jsem chamtivě šel znovu a vzal si 5 kousků za kilo. Jiná pokladní však transakci řešila. Někomu telefonovala a pak křikla na kolegyni, ať jde cenu opravit. Za mnou však narůstala fronta a tak mi ona dobrá žena ponechala můj bonus. Dodnes lituju, že jsem nevyprázdnil regál… :o)
To nebyl překlep…… na Machro mám copyright:http://ateo.cz/frame/phpgal/pict//4.442.jpg
Teda, Yfčo, jako bys mi psala z mý hlavy… Jen tu předrevoluční halu sem nezažila:) Já mám problém ještě ten, že je mi líto cokoli vyhodit, protože by se „mohlo jednou hodit“. 🙂 takže doma taky utěšeně roste skladiště:)))
aTeo…… fakt výhodná koupě! :o) Avšak uznej: lyže s vázáním i s hůlkami za dvě kačky… to je lepší kauf! ;o))
A nebyly obě levý? :o)
aTeo…… jsou obě pravý. Proč? ;o)
I já jsem narazila na aukro, ale mám úplně opačný problém…mám tendenci an něm vš ROZPRODAT 🙂
Yfčo,už jsem se dlouho nezastavil a musim konstatovat, že jsem o hodně přišel. teď budu alespoň mít hromadu čtení až do vánoc. a ta knížka – koukej si na ní někdy udělat čas. myslím, že bych se k ní mohl dlouho vracet tak jako se vracím třeba k otovi pavlovi, egonu kishovi…krásná vyprávění ze života s hromadou nešroubované nadsázky, lehoučké, ale s nápadem, hladivé a sametově prokluzující mezi prsty…umíš zachytit okamžiky jako málokdo…
:-)))Díky za pěkný čtení. Dlouho jsem se tak nezasmála. Představte si, že jsem taky chodila do té haly s levným zbožím. Ještě dneska máme na chatě soupravu šesti hrníčků na čaj. Koupila jsem jí tam tehdy asi za patnáct korun. 🙂