Z deňýčku týraného rodiče XIII.

Nechtělo se nám vařit, proto jsme zaskočili do Rustiky na večeři. Během čekání na jídlo jsme listovali denním tiskem. „Tati,“ ozvala se Káťa, „tady píšou, že sameček osmáka degu, když touží po samičce, vydrží celej den řvát. To ty taky, viď!?!“

 
Káťa mi ráno slavnostně oznámila, že se dnes konečně pustí do mytí nádobí (tento svůj jediný úklid už téměř týden odkládá). Když jsem pozdě odpoledne dorazila domů, zarazilo mne, že je prázdný dřez, kuchyňská linka a dokonce i sporák (tam všude už se totiž nádobí povalovalo). Jindy by mě to samozřejmě nepřekvapilo, jenomže ve skříňkách se krčilo strachy jenom pár hrníčků, tři talíře a jeden kastrol. „Ta potvora zase odmáčí nádobí ve vaně,“ napadlo mne. Koupelna však byla vzorně uklizená.
„Káťo,“ zavolala jsem, „co jsi udělala s nádobím?“
Vylezla ze svého pokoje a klidně mi oznámila, že ho suší na balkóně.
„Cože?“ vyjekla jsem zděšeně.
„Mami, ty víš, jak nerada utírám,“ připomenula mi. „Tak jsem využila toho, že je dneska venku horko!“
 

Vytrženo z Yfčina internetového deňýčku – září 2002

0 komentářů u „Z deňýčku týraného rodiče XIII.“

  1. umyvanie riaduNo ja zase pockam, ked sa riad nakopi, potom ho nastahujem do vane, nie vsak na odmocenie, ale na ulahcenie umyvania. Sprcha ma totiz omnoho vyssi vykon ako obycajna stojaca voda, a hlavne usetri to hodne vela kruzivych pohybov ruky

  2. Mas jednu istotu ta sa vo svete nestrati, je inteligentna, lebo si ulahcuje pracu 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *