Celý den se proháněl pražskými ulicemi nepříjemný ledový vítr a po poledni se strhla parádní průtrž mračen. V té době jsem naštěstí seděla u své zákaznice, které jsem přivezla daňové přiznání.
„Teda, mami, to byl slejvák,“ volala mi Káťa jakmile dopadla poslední dešťová
kapka.
Zatrnulo mi, protože jsem jí včera večer vysvětlila, že mám důležité jednání,
takže může volat pouze v případě ohrožení života.
„Chytlo mě to kousek od baráku,“ pokračovala, „a než jsem doběhla domů, tak
jsem byla durch! Jsem zmrzlá na kost!“
Nakázala jsem jí, ať si vleze do vany s horkou vodou, aby zase nestonala. „A
potřebuješ ještě něco? Co se děje?“ zeptala jsem se nervózně.
„Ne, nechci nic, já ti vlastně volám jenom kvůli tomu, abych ti řekla, že ta
nová řasenka, co jsem si včera koupila, se v tom dešti ani
nehnula!“
internetového deňýčku – únor 2002
:o)Bože můj, tak takovýhle konec příběhu by mě opravdu nenapadnul:))
Ta tvoje dcera je ale numero! :-)))