Káťa se přihnala ze školy, svalila se do křesla, tašku s učením poslala pomocí lehkého kopance pod stůl a poté pravila, že se příští pondělí nechá přezkoušet z dějepisu.
„Víš, mami, já to mám mezi jedničkou a dvojkou a na vízo bych ráda dostala jedničku, tak úču poprosím, aby mě vyvolala,“ vysvětlovala.
Pochválila jsem ji, přičemž jsem pozitivně zhodnotila radostnou skutečnost, že v ní konečně začal doutnat zájem o studium.
„Co se teď vlastně učíte?“ otázala jsem se.
Dlouze se zamyslela a potom prohlásila: „Člověče, já ti ani nevím, a to jsme zrovna dneska měli děják…“
Leden 2002