„Tak co bylo ve škole?“ povídám při večeři mezi sousty. Káťa polkla, nandala si další talíř a mlaskavě zamumlala, že se nic zajímavého nedělo. Zapýřila jsem se nad debilitou své otázky. Potom jsem si ale vzpomněla, že jsem ráno dala Kačabě čtyři stovky.
„Kolik peněz ti zbylo, když sis koupila obědy?“ zeptala jsem se.
„Osmdesát pět,“ řekla Káťa, „ale dvacku dlužím.“
Vytřeštila jsem oči. Částečně to způsobil žvanec, který se mi vzpříčil v trubici, zčásti překvapivé sdělení. Rozkašlala jsem se.
„Jak můžeš dlužit dvacku, když ti tolik zbylo?“ nechápala jsem. I Jirka byl mimo mísu. Káťa pokračovala v likvidaci poživatin a přitom nám nevzrušeně sdělovala, že pozvala třetinu třídy do čajovny (tento týden ji otevřeli nedaleko školy).
„No, a když jsem platila, tak mi kámoška půjčila dvacku, protože mi těch osmdesátpět kaček nestačilo,“ dodala. Nevím, zda mi tím chtěla naznačit, že jsem ráno mohla přitlačit.
„Maminko, vždyť víš, jak ráda dělám druhým radost!“
Zatvářila jsem se jako Naděžda Krupská, jíž Vladimír Iljič právě sdělil, že chytil při zasedání kominterny ošklivou pohlavní nemoc, a odešla jsem se uklidnit pohledem na televizní obrazovku. Večerní zprávy, plné jobovek z domova i zbytku zeměkoule, mi přišly vhod.
*
Káťa se v půl třetí přihnala ze školy a sdělila mi, že už je zase zamilovaná. Tentokrát to odnesl spolužák. „Už to ví?“ zeptala jsem se zvědavě. „Co blázníš,“ odtušila dotčeně, „takový věci se přece chlapům neříkaj!“
Listopad 2000
Hezký, ale pořád mi chybí ten půlrok od loňského léta ;-))
A to Yfča ještě v září vykřikovala, že si píše poznámky. A psala je opravdu????
PoznámkyPoznámky si píšu pořád. V mém věku to už ani jinak nejde. ;o) Avšak občas zapomenu, kam jsem si co poznamenala…
Už to není to, co to bývalo…Nechci Yfču kritizovat, ale dřív se mi její stránka líbila víc… Ale je dobře, že se na to nevykašlala úplně.
Už to není to, co to bývalo…Jen klidně kritizuj! Tyto úrovky nejsou žádné novinky, jsou lehce vyrvány z archivu deňýčku… Na psaní deníku nemám čas, tady zkouším další "projekt", ale k Osvěžovně (a hlavně deňýčku) se hodlám zase časem vrátit. ;o)