Dnes večer jsme zaskočili do Rustiky, abychom řádně oslavili Jirkovy narozeniny. Sotva Káťa do sebe hodila jídlo, začala si cosi čmárat do bloku, který si přinesla s sebou. „Co to sepisuješ?“ zajímalo mě. „Ale, napadla mě taková básnička,“ pravila a dál honila propisku po papíru. Po chvíli se zeptala, jestli nám může výsledek své tvořivé práce zarecitovat. Pokývali jsme hlavami. „Tak poslouchejte,“ vyzvala nás a dala se do uměleckého přednesu:
„Na nebi je hvězdička,
mně ukápla slzička.
Můj milý mě opustil,
sperma do mě nahustil.
Dnes mi je to šumafuk,
narodil se kluk jak buk.“
mně ukápla slzička.
Můj milý mě opustil,
sperma do mě nahustil.
Dnes mi je to šumafuk,
narodil se kluk jak buk.“
Oba jsme ztuhli. „No, co koukáte? Sperma jsme brali ve škole,“ vysvětlila nám začínající básnice nevšedně zvolená slova. „Asi ještě něco složím, docela mě to baví,“ prohlásila, aniž jsem stačila otřít pot, který vyrašil na mém vráskami zbrázděném čele. Doufám, že další literární pokusy mé dcery budou o něco něžnější…
Duben 2001
Duben 2001
Náhodou,mě se to zdá docela něžné.:-)))
:)))))Vím, že už jsem otravnej s těmi komentáři, píšu je snad všude kde si něco přečtu, ale tohle mě vážně dostalo:) Vidím že kačaba je opravdu pěkné kvítko;o)btw: kolik jí bylo když tohle napsala?? 🙂
Re: BakyDvanáct a čtvrt…