Říká se, že svátky vánoční jsou svátky klidu a míru, že lidé jsou (a mají být) k sobě ohleduplní, vstřícní a hlavně se mají mít stráááášně rádi. Strýček Katastrofič v návalu této nálady slíbil svému synkovi, že mu večer dojede do myčky umýt vůz. Synek to jen uvítal, protože ještě v práci doháněl všechny možné resty a druhý den ho čekal výlet s tchyní, která si na čistá auta velmi potrpí.
Katastrofič se podíval večer na zprávy, poté nasedl do synova vozu a vyrazil. K myčce dojel bez problémů, objednal mytí vozu za 110 Kč, důkladně zavřel všechna okénka ve voze a nechal se pomalu unášet pásem a relaxoval za hukotu kartáčů a stříkající vody.
Pohoda však netrvala dlouho. Po několika minutkách se kartáče zastavily, voda přestala téct a vůkol se rozlehlo slavnostní ticho. (No, slavnostní vzhledem k situaci asi moc nebylo, ale berte to jako básnický vánoční obrat).
Katastrofič poněkud znejistěl a čekal, co bude pokračovat. Za deset minut otevřel okno a začal volat na obsluhu. Když už po dalších deseti minutách hulákání začínal sípat, bylo mu jasné, že se pomoci nemá šanci dovolat. Vystoupil tedy z vozu s tím, že si pro obsluhu dojde.
Jakmile zabouchl dvířka u vozu, tak to začalo. Kartáče se rozeběhly, z trysek tryskala mýdlová voda a uprostřed toho se u země plazil Katastrofič. Když se vedle něj objevila zadní dvířka vozu, podařilo se mu naskočit zpět do auta.
Tam viděl další katastrofu zapomněl totiž u řidiče zavřít okno, ze kterého řval o pomoc. Neváhal a pohotově zmáčkl čudlík, kterým se okno zavírá. Snad se spletl z leknutí, či snad špatně viděl, protože měl obličej plný mydlinek, a tak stisknul čudl vedlější, kterým se otevírá okno u spolujezdce. Po chvíli se mu sice podařilo obě okna zdárně zavřít, leč mydliny v autě udělaly zajímavou dekoraci.
Jakmile mycí proces skončil a myčka auto vyhodila na mrazivý vzduch, strýček vylezl ven a odchytil konečně obsluhu, které si stěžoval na chybu linky. V tu chvíli si také všiml auta, které bylo mokré a šmouhaté, jako by v myčce vůbec nebylo.
„Měli jsme tu malý defekt, už je vše opraveno, vjeďte si do linky znovu,“ radil obsluha. A dodal, že si za znovuprojetí linkou stýček musí opět zaplatit 110 Kč. Nebyl tam totiž majitel a tento dobrý muž, coby pouhý zaměstnanec, neměl zmocnění někoho pustit do myčky bez placení z jakéhokoliv důvodu.
Běsný Katastrofič nasedl ve svých mokrých šatech na zcela promáčené sedadlo řidičovo a odjel domů. Tam se převlékl do suchého oblečení a šel auto umýt na dvorek ručně. Pak s tetou do rána fenovali sedadla, aby byla druhý den použitelná a synek mohl svou tchyni odvézt na slíbený výlet.
Stihli to. Ráno bylo auto čisté a relativně suché. Deky na sedadlech byly odůvodněny tím, že sedadla jsou studená a tchýně by mohla nastydnout.
A Katastrofič oslavil Nový rok sice s parádní rýmou, leč zcela nadšen, protože se jeho životní pouť obohatila o další katastrofický zážitek.
Zaručeně pravdivý příběh strýčka Katastrofiče sepsala (c) Alfa
Strýček KatastrofičStrýček Katastrofič je řízek! :-)))
Tak to mě pobavilo. :))
Taky jsem jednou uvízl v mycí lincea měl jsem z podobného scénáře dost obavy. Linka se zasekla po předmytí, za chvíli to obsluha restartovala (ovšem od začátku, včetně předmytí). A zase se to zastavilo a už nikdo nešel… Po trojnásobném předmytí ovšem bylo auto umyté velmi důkladně, ale jen zvenku 🙂