Pokaždé, když udeřím okem hřbet mírně ohmatané partitury Smetanovy Prodané nevěsty, vzpomenu si na vyprávění mé maminky o tom, jak prvně navštívila Národní divadlo ve společnosti svého tchána, mého dědečka Pravoslava Motyčky. Jakmile zazněly tóny předehry, vytáhl můj děd z tašky bichli v modré vazbě (dnes je klenotem mé knižní sbírky), nalistoval první notu a celou operu pečlivě sledoval partituru.
Pokračování textu Můj dědeček (OK1AB)