Každé město, čtvrť a někdy i ulice mají většinou nějakou svéráznou osobnost. U nás v Holešovicích je to jedna důchodkyně, která vypadá jako sestra Belzebuba. Ostré větry, které vanou od nedaleké Vltavy, v její tváři vykreslily hluboké brázdy, avšak vousů ji nezbavily. Rozčepýřené šedivé vlasy nosí sepnuté do culíku, jenž je pevně svázán černou tkaničkou na boty a na špičce nosu se jí pohupují obroučky nízké cenové skupiny. Kdysi možná obdivované poprsí se jí dneska smutně opírá o vystouplé břicho a kozí nožky většinou zakrývají kalhoty neurčité barvy i střihu. K jejímu imagi patří neodmyslitelná cigareta a pes.Pokračovat ve čtení