Měsíc: Únor 2008

Na četné žádosti (minimálně dvou) čtenářů Hlodníku zveřejňuji pár nevšedních podobenek, které dokumentují decentní chování mne coby nevěsty. Omluvte laskavě sníženou kvalitu snímků. Vdávala jsem se nedlouho poté, co byla vynalezena fotografie…

Právě se řítím mílovými kroky ke svatebnímu autobusu. Jsem zavěšena do rámě svého dědečka, neboť můj tatínek se svatby nedožil… Povšimněte si zejména toho, jak drsně držím svatební kytici. Bůček bych zcela jistě svírala v ruce něžněji…

Těsně před začátkem obřadu se otáčím na svědky a sděluji jim, že jdu domů, anébrž se mi vůbec nelíbí oddávající úředník…

Pár minut po slavnostním obřadu jsem požádala svého chotě Jíru, aby si sundal optiku. Hodlala jsem mu totiž názorně objasnit, kdo bude mít ve svazku manželském hlavní slovo…

Při konzumaci polévky předvádím jeden ze svých oblíbených kousků (čidlo zraku emigrující z důlku). Starostlivě přihlíží ženich, moje máť se kupodivu usmívá…

„Nehraj na kytaru,“ vykřikla moje mamuša zděšeně, „budeš mít bláznivýho muže!“ – inu, nedbala jsem varování rodičky a procítěně zapěla jsem svoji celopíseň Tasemnice:

Tasemnice ve mně slídí,
prohání mi střeva,
málokdo snad rád to vidí,
mně to ale neva.

Alespoň se zhubnu trochu,
aniž dělám kliky
a upoutám moře hochů.
Tasemnice, díky!

Spokojeně se tlemím, zatímco Jiřík vytahuje kapesníček za účelem zamáčknutí slzičky lítosti. Pozdě přišel na to, že udělal největší chybu ve svém životě…