Kvičislava Doudová se rozhodla, že již nesmočí hnátu v moři zombie-metalu, v němž se až do té doby koupala. Vzala do pazoury propisku a aby činem naznačila svoji novou cestu, stvořila šansonovitý text o Madle ze Žižkova. Případného blázna, který k textu slátá melodii a písničku nahraje, čeká odměna.Pokračovat ve čtení

Někdy píšu básničky z kategorie „kravinózní“. Nejvíc jsem jich slátala v době, kdy bylo povinností chodit na nejrůznější schůze. Omluvou byla pouze nemoc či smrt. Na jednu schůzi ROH si docela živě vzpomínám. Přicupital na ni i jakýsi mírně opelichaný operní pěvec z Národního divadla. Mám dojem, že se dokonce honosil titulem zasloužilý umělec. Seděl za předsednickým stolkem v salónku jedné z restaurací v centru Prahy, kde se ta schůze konala, a čekal na poslední bod programu, v němž měl znuděným odborářům zodpovědět zvídavé dotazy.Pokračovat ve čtení