Občas se člověk stane v hromadném dopravním prostředku nechtěně svědkem zajímavého rozhovoru. Vzpomněla jsem si na dva dialogy, jež stály za zaznamenání. V tom prvním se dva cestující dohadovali, kdo víc smrdí. Ve druhém případě jsem se nestačila divit, co vše lidé řeší na veřejnosti…Pokračovat ve čtení

Další z mých „celopísní“. Tento melodicky i textové nenáročný kousek jsem premiérově zapěla na oslavě MDŽ hluboko před listopadem 1989. Polovina přítomných dospěla k názoru, že to patlám s ředitelem. Čtvrtina se obdivovala mé drzosti a zbytek se dožadoval exemplárního potrestání, neboť jsem prý poškodila dobré jméno stranou dosazené hlavy podniku…Pokračovat ve čtení

Občas hmátnu po kytaře a dám do kupy pár not. Většinou se mi současně s melodií začnou v hlavě rodit slova a písnička je na světě. Téměř vždy spatří světlo světa další ptákovina. Níže prezentovaným dílkem jsem před mnoha a mnoha lety šokovala upjaté svatebčany na svatbě mé sestry…Pokračovat ve čtení

Naši kamarádi z loděnice mají chrta. Je to krásné zvíře, jehož rodokmen je tak hvězdný, že by i princ Charles zesinal závistí. Avšak nikdo, jak známo, není dokonalý. I Fanda, jak páníčkové zjednodušeně svému čistokrevci říkají, má svoji slabinu. Zmínila jsem se o ní kdysi ve svém téměř intimním internetovém deňýčku…Pokračovat ve čtení

V sedmnácti jsem bývala docela pohledné děvče. Pravda, hrudníček se mi spíše propadal než zvedal, avšak měla jsem černé vlasy, jež se mi samy vlnily a padaly do půli zad. Navíc jsem byla vysoká a štíhlá. A neuvěřitelně ukecaná. Snad proto na mém fyzičnu poměrně často ulpělo čidlo zraku stejně starých vrstevníků mužského pohlaví. Kabát z deky, který jsem v deváté třídě našla pod stromečkem a který naštěstí rozcupoval náš ničeho si nevážící čokl, nahradil slušivý flaušák zakoupený ve výprodeji. Na rozdíl od kabátu z deky mi však perfektně seděl a nehryzal. Byla jsem zkrátka o mnoho hezčí nežli naší profesorkou ruštiny opěvovaná Naděžda Krupská.Pokračovat ve čtení