Občas se člověk stane v hromadném dopravním prostředku nechtěně svědkem zajímavého rozhovoru. Vzpomněla jsem si na dva dialogy, jež stály za zaznamenání. V tom prvním se dva cestující dohadovali, kdo víc smrdí. Ve druhém případě jsem se nestačila divit, co vše lidé řeší na veřejnosti… Pokračování textu Sex v padesáti
Měsíc: Duben 2005
Nepoučená
Další z mých „celopísní“. Tento melodicky i textové nenáročný kousek jsem premiérově zapěla na oslavě MDŽ hluboko před listopadem 1989. Polovina přítomných dospěla k názoru, že to patlám s ředitelem. Čtvrtina se obdivovala mé drzosti a zbytek se dožadoval exemplárního potrestání, neboť jsem prý poškodila dobré jméno stranou dosazené hlavy podniku… Pokračování textu Nepoučená
Hlaď si bradavky!
Chatování přináší různá úskalí. Psala jsem o tom ve svém dílku Z deníčku zanedbávané manželky. Nedávno jsem na Liteře objevila velmi povedenou napsaninu na podobné téma. Doufám, že vás pobaví stejně jako mne… Pokračování textu Hlaď si bradavky!
Song slušné děvy
Občas hmátnu po kytaře a dám do kupy pár not. Většinou se mi současně s melodií začnou v hlavě rodit slova a písnička je na světě. Téměř vždy spatří světlo světa další ptákovina. Níže prezentovaným dílkem jsem před mnoha a mnoha lety šokovala upjaté svatebčany na svatbě mé sestry… Pokračování textu Song slušné děvy
Se stolicí k sousedům…
Nic nevydrží věčně, a tak v našem paneláku začala řádit firma zabývající se výměnou stupaček. Už jsem kdysi dávno podobnou akci absolvovala v době, kdy jsem bydlela na Invalidovně. Pokračování textu Se stolicí k sousedům…
Jaro je tady: Jiřík se nám zelená!
Zdá se, že jaro konečně zapustilo své kořeny. Pokračování textu Jaro je tady: Jiřík se nám zelená!
Vážení blbouni!
Při své loňské dovolené jsem ulovila na jedné z nemovitostí stojících na náměstí v jihočeském Rožmberku velmi zajímavý textík. Pokračování textu Vážení blbouni!
Fando, ty prase!
Naši kamarádi z loděnice mají chrta. Je to krásné zvíře, jehož rodokmen je tak hvězdný, že by i princ Charles zesinal závistí. Avšak nikdo, jak známo, není dokonalý. I Fanda, jak páníčkové zjednodušeně svému čistokrevci říkají, má svoji slabinu. Zmínila jsem se o ní kdysi ve svém téměř intimním internetovém deňýčku… Pokračování textu Fando, ty prase!
Deštivá noc
Uklízela jsem šuplíky a našla jsem ještě jednu značně mechem obrostlou básničku, již jsem napsala v době, kdy mi bylo šestnáct. Tehdy několik dní neustále pršelo a pršelo… Pokračování textu Deštivá noc
Smutný úděl starších sourozenců
V sedmnácti jsem bývala docela pohledné děvče. Pravda, hrudníček se mi spíše propadal než zvedal, avšak měla jsem černé vlasy, jež se mi samy vlnily a padaly do půli zad. Navíc jsem byla vysoká a štíhlá. A neuvěřitelně ukecaná. Snad proto na mém fyzičnu poměrně často ulpělo čidlo zraku stejně starých vrstevníků mužského pohlaví. Kabát z deky, který jsem v deváté třídě našla pod stromečkem a který naštěstí rozcupoval náš ničeho si nevážící čokl, nahradil slušivý flaušák zakoupený ve výprodeji. Na rozdíl od kabátu z deky mi však perfektně seděl a nehryzal. Byla jsem zkrátka o mnoho hezčí nežli naší profesorkou ruštiny opěvovaná Naděžda Krupská. Pokračování textu Smutný úděl starších sourozenců