Měsíc: Prosinec 2004

Do nemocnice s bruslemi na nohou

Pražská Štvanice je velmi zajímavé místo. Kdysi tam stávala porodnice, z níž si v létě mohla nudící se rodička odskočit na nedaleký tenisový kurt, v zimě se pak mohla zchladit na první umělé ledové ploše ve střední Evropě. Porodnice už sice zanikla, avšak kurty (v osmdesátých letech minulého století přestavěné v docela pěkný tenisový areál) i zimní stadion fungují dodnes. Pokračování textu Do nemocnice s bruslemi na nohou

Všem pravidelným i nepravidelným čtenářům Hlodníku…

… přeji příjemné prožití vánočních svátků. Hodlám si teď na pár dní odpočinout, nebudu tudíž brouzdat v internetovém moři. Doufám, že najdete pod stromečkem dárky, jež vám udělají radost, že nebudete muset tahat kost z útrob, hasit nečekaný požár způsobený drzou svíčkou… že prožijete několik dní, na které budete rádi vzpomínat. :o) Pokračování textu Všem pravidelným i nepravidelným čtenářům Hlodníku…

Fóroskop – kozoroh (21. prosince 13.37 hod. – 20. ledna 18.23 hod.)

Kozoroh je nedůvěřivý, uzavřený a ctižádostivý. Vytrvale se znovu a znovu pouští do práce, aby dosáhl vytyčeného cíle. Povinnosti plní svědomitě a přesně, nikdy nic nedělá povrchně a ledabyle. Je velmi praktický, málokdy utratí peníze za něco nepotřebného. Když ho někdo zklame, nedokáže na křivdu zapomenout a dotyčného navždy zavrhne. Často ho trápí věci, které druzí přejdou bez povšimnutí. Miluje samotu, kde přemýšlí o svých problémech. Jeho uzavřenost mu totiž brání v tom, aby se někomu svěřil. Vůči osobám druhého pohlaví je většinou podezíravý. Bojí se vyznat ze svých citů, aby nebyl odmítnut a zesměšněn. Bývá nesmělý a ostýchavý, než by si řekl o sklenici vody, raději zemře žízní. Pokračování textu Fóroskop – kozoroh (21. prosince 13.37 hod. – 20. ledna 18.23 hod.)

Ňákej debil sem dal ňáký bedny…

Jednou v létě jsem čekala v Dělnické na tramvaj, když se přiřítila modrá felicie se dvěma blondýnkami kolem třicítky. Na vozovce před masnou leželo na zemi několik přepravek z umělé hmoty, kterými si řezník ochraňoval pár metrů volného místa, nejspíš kvůli tomu, aby měl jeho dodavatel kde vyložit šílené maso. Felicie suverénně vjela právě tam a jednu z přepravek převálcovala. Pokračování textu Ňákej debil sem dal ňáký bedny…

Skromná vánoční přání

Každý z nás si spolu s blížícími se vánocemi přeje najít pod stromečkem nějaký hezký dárek. Pro jednoho to může být zázrak reprodukční nebo výpočetní techniky, pro druhého oblečení či lyžařská výbava, většinou jsou to však dárky, pro něž naši bližní rádi sáhnou poněkud hloupěji do peněženky. Štědrý den má totiž punc něčeho výjimečného, je to den, který (pokud jde o honosnost darů) zcela jistě předčí narozeniny či jmeniny. Někdy však mohou být naše přání i skromná. Pokračování textu Skromná vánoční přání

Víkend blbec

Někdy den blbec nabobtná. I vám se může stát, že vás budou radostné události pronásledovat místo čtyřiadvaceti hodin celý víkend. Smůla se do mého skromného žití nenápadně vplížila již v pátek večer. Celý den jsem si libovala, že se před sobotním zápasem bolestivě neozývá moje mírně zchátralé fyzično. Kolena příliš hlasitě nevrzala, pivní loket nerozdráždilo ani zuřivé zmítání myši během hraní oblíbeného pasiansu. Pokračování textu Víkend blbec

Jestli to bude takhle řvát, tak jdu domů!

Nejsem typ, který prosedí u televize celou věčnost. Sem tam se sice dá v programu objevit kvalitní pořad, jenomže těch hudebních je stále jako šafránu. Pokud se chce člověk potěšit nějakou tou uchu ladící notou, musí vyrazit do terénu. Proto jsem včera večer zamířila do Lucerna Music Baru na koncert Precedensu. Pokračování textu Jestli to bude takhle řvát, tak jdu domů!