Máte rádi akrostichy? Nebo básničky, jejichž počáteční či koncové hlásky nejčastěji prozrazují jméno toho, komu jsou věnovány, píšete?
Téměř každý psavec se jednoho dne pokusí akrostich napsat. Mezi autory převládají muži, neboť tato forma je víc než vhodná pro milostné vyznání.Pokračovat ve čtení

Nevím, zda to způsobilo hlasování mých čtenářů, ale po včerejším dni, kdy moje dcera dosáhla věku, v němž se její státní občanství stvrzuje vydáním občanského průkazu, budu asi opravdu potřebovat odbornou lékařskou pomoc.
Kateřina se totiž rozhodla, že svoje patnáctiny přivítá neúměrně svému věku, což znamenalo, že si s kamarádkou pořídila lahvinku broskvové vodky, jíž zalila svoje útroby.Pokračovat ve čtení

„Maminko, když mi nechceš koupit psa, tak mi kup alespoň myšku,“ žadonila holčička, která přede mnou cupitala, když jsem mířila do banky.

„Myš nebrat!“ zvolala jsem, neboť k tomu mám své důvody.

Když mi bylo sedmnáct, přinesla moje sestra Helenka domů bílou myš. Ubytovaly jsme ji ve velké sklenici od okurek a daly jí jméno Venca La Manche Necky. Oslovovaly jsme ji tak proto, že milovala koupel a uši jí na malé hlavě trčely do prostoru jako Vaškovi Neckářovi.
Pokračovat ve čtení

Podobnou otázku si klade hodně lidí, nejen mladých, i takzvaná „starší generace“ občas přemýšlí, zda má vztah s milovanou osobou korunovat sňatkem.
Zatímco kdysi dávno bylo žití „na hromádce“ pomalu považováno za cosi nemravného, v současné době žije takových dvojic, pro něž není oddací list nutností, stále víc.Pokračovat ve čtení

Již dvakrát jsme si povídali o tom, že jsou texty kopírovány z internetových
stránek a bez uvedení autora (nebo alespoň odkazu, odkud byl text stažen)
umísťovány na jiné weby. Nedávno jsem byla upozorněna jedním ze svých „věrných“
čtenářů na to, že moji slovní hříčku, konkrétně Banální bajku, použil pan Pavel
Houser v rukopisu knihy „Hry se slovy a jazykem“ (vyšlo v nakladatelství Portál).Pokračovat ve čtení