Kdysi mi tchyně vmetla do tváře, že bych měla štupovat fusekle jejího synka, neboť můj systém (nákup dvou stejných párů, tj. čtyř ponožek stejné velikosti a barvy, z nichž ta děravá místo zaštupování skončí v koši) je značně nehospodárný. Musím přiznat, že se v šuplíku občas smutně krčí několik lichých ponožek, avšak i ony se časem dočkají a jsou zase sudými.
Pokrčila jsem tenkrát rameny a trpělivě čekala na chvíli, kdy se mému choti vyklube ďoura na patě během návštěvy u té svaté ženy.
Jednoho dne jsem se konečně dočkala. Požádala jsem maminku-tchyni o pracovní náčiní a dala jsem se do práce.
Pečlivě jsem otvor zaslepila. Přitom jsem si dala záležet na tom, aby zalátanec vysoko čněl do prostoru. Šila jsem prostě tak dlouho, dokud jsem měla materiál.
Když se Jiřík do fusekle nasoukal a udělal pár kroků, kulhal, neboť odborně opravená ponožka jeho nohu zvedala téměř o centimetr.
„Doufám,“ pravila jsem s pohledem významně upřeným na svatou ženu, „že máte Mariánkách ortopedii. Vypadá to, že tam Jíra bude muset zase skočit.“
Tchyně se zatvářila jako Brežněv v komatu, ale neřekla nic.
Můj choť se dobře bavil a než jsme vyrazili do terénu, tak si ponožku samozřejmě vyměnil. Během pochodu několikrát teatrálně zakulhal. Na tváři jeho maminky bylo vidět, že prožívá duševní muka.
Když jsme se večer vrátili uondaní domů a Jirka se vyzul z bot, měl díru na palci.
„Koukám, že sis zase stříhal nehty a nesundal sis fusekle,“ pravila jsem káravě. „Nemám ti to zašít?“
„Ne!“ zařvala svatá žena a vytřeštila čidla zraku.
O několik měsíců později se Jiříkovi rodiče objevili u nás doma. Po večeři jsme s tchyní usedly do křesel, popíjely jsme kávu a povídaly si. Přitom mi pošpitala do ušního boltce, že ten můj rozhazovačnej systém nákupu dvou a více párů stejných fuseklí taktéž zavedla.
„Víš,“ řekla mi, „ty ponožky se v podstatě ani nevyplatí zašívat. Když skočím k Vietnamcům, tak tam koupím ty nejlevnější. Přijde mne to sice dráž než zaštupování, ale nemusím se pořád jako blbec ohánět jehlou. Navíc to ten můj blbec stejně nikdy neocenil…“
A co vy, náhodní zbloudilci, zašíváte otvory na ponožkách? Nebo také nakupujete několik stejných párů?
a co ctenari?vcera som vyhodil igelitku ponoziek 😉
rony…… jak vidím, tak kupovat pouze jeden stejný pár… toť značně drahá metoda… ;o))
nepamatam, ze by som niekedy zasivala ponozkynakupujem zvycajne aj viac ako 2 pary 🙂
ked mne deraveju symetricky ;-))))kupujem po dva ;-)ono to ale ani nie su klasicke diery, len sa to vysucha, normalne to nevidno, az po aplikacii sa objavi take zosvetlene miesto (v zavislosti na farbe podkladu)… ;-)a potom su to singles, ktore u mna v skrini uz roky hladali partnerky 😉 ale asi ich zere pracka.
Azure…… konečně pořádná hospodyňka! :o))) Taktéž jsem nedávno najela na akci "tři páry i víc"… ;o)
Souhlasjsem na tom podobně, kdysi jsem i zašívala, ale zhledem k tomu, že jsem si k sobě nastěhovala člověka, který pomalu po jednom nošení ponožek, má v jedné asi 20 děr, zavedla jsem systém jako Yfča, jen nakupuju více než dva páry. Pravda také ale je, že se mi v košíku krší cca 10 ponožek, které stále marně čekají na svůj protějšek :o))
Jsi troškař,já si jednou za čas koupím veeeliký balík stejných ponožek a nosím a nosím a ty s dírami vyhazuju a zbylé nosím a nosím, dokud nezbudou poslední mohykáni. Ty vyhodím a koupím další veeeliký balík…
Od dvou stejných párů ponožek jsem přešel…také k principu veeelikýho balíku stejnejch, takže tzv. jednotlivé ponožky bez partnera (Sirotci – die Waisen) se u mě v prádle téměř nevyskytují.Zato by mě zajímalo, co myslí Yfča Brežněvem v kómatu. Nemáš nějaký obrázek, který by věc blíže osvětlil ? Můj osobní dojem byl, že VŠICHNI délesloužící komunističtí politici (např. Gustáv Hnusák) vypadali na dobových fotkách jako v kómatu.
U nás se děravé ponožky taky vyhazují. Ale kupovat po čtyřech? Já prostě ráno rozespale sáhnu do ponožkového šuplete a na každou nohu si jednu natáhnu. Ono se ponožek vyrábí víc druhů než světlé a tmavé?
Ještě jsem doma nikdy neviděla spravovat ponožky…prostě a jednoduše končí v koši…ve skříní mám pár samotářů a občas zjišťuji, že bych si měla koupit ponožky, protože se stane i to, že mám třeba jen 2 páry…ale vlétě se ponožky stejně nenosí 🙂
řešení problému lichých ponožeklátat ponožky, toť nic pro Akouše… takže ty děravý vyhazuju… ale lichou mám vždycky maximálně jednu. jelikož to mám, co se týče barev a velikostí, každej pes jiná ves, vymyslel jsem řešení geniálně prostý – chodím ven s vysokýma botama a na návštěvě se zásadně nezouvám… :o)
Tohlepraktikojeme doma několik let. A vždy po 4 párech. Pokud zůstanou liché a je před zimou, tak je nosíme na spaní.
Do držky haluškyod mojí ženuškynáboje do pušky vzít bych si mělPomyslím na hruškymé sladké Jaruškyna nožky ponožkynasednu do drožkymám, co jsem chtěl
Ponožky…Na ponožkách nevaděj mivůbec žádný díry,horší je, když některá mák noze menší míry…Proč by měly na ponožkáchvadit ňáký díry?Horší je, když voněj jako"Olomoucký sýry" :O)