Nepoučená

Další z mých „celopísní“. Tento melodicky i textové nenáročný kousek jsem premiérově zapěla na oslavě MDŽ hluboko před listopadem 1989. Polovina přítomných dospěla k názoru, že to patlám s ředitelem. Čtvrtina se obdivovala mé drzosti a zbytek se dožadoval exemplárního potrestání, neboť jsem prý poškodila dobré jméno stranou dosazené hlavy podniku…

Nepoučená

I když jsem dívka s dobrou pověstí
a s bezúhonným mládím,
tak lákala jsem říďu k neřesti
a ještě dnes ho svádím.
Šatičky nosím šitý na míru,
dbám na čistotu těla,
čním nad ním sice jak štít Pamíru,
však přesto bych ho chtěla.

On sice dávno patří do starýho sběru,
možná však usnadní mi moji kariéru,
v životě musím něco znamenat,
a tak jsem náležitě pilná.

Přestože nemám dobrou postavu,
snad dotáhnu to někam,
místo mi dobrý patří poprávu,
už pár let na ně čekám.
Říkají o mně, že jsem slepice
a choroby mě souží,
hlavně že nosím čistý střevíce
a říďa po mně touží.

On sice dávno patří…

Říďa mé tělo poznal zakrátko,
bylo to koncem března,
a teďka, když s ním čekám děťátko,
tak dělá, že mě nezná.
Až jednou skončí doba kojení,
bude mý mládí v čudu,
navážu rychle s mistrem spojení
a sváděti ho budu.

On sice dávno patří do starýho sběru,
možná však usnadní mi moji kariéru,
v životě musím něco znamenat,
a tak jsem náležitě vilná.

(c) Yfča