Nic nevydrží věčně, a tak v našem paneláku začala řádit firma zabývající se výměnou stupaček. Už jsem kdysi dávno podobnou akci absolvovala v době, kdy jsem bydlela na Invalidovně.
Tehdy byly měněny rozvody vody i odpady, což obnášelo pět dní téměř intimního sbližování se sousedy nacházejících se horizontálním i vertikálním směrem.
Na toaletě bylo možné otvory v podlaze a ve stropě pohlédnout k sousedům vegetujícím pod a nad námi (současně jsme se po celou dobu nechtěně odposlouchávali), navíc jsme museli chodit k sousedům bydlícím naproti nám se zubním kartáčkem v ruce.
Přestože jsme po celou dobu rekonstrukce omezili přísun jídla a pití za účelem snížení produkce živočišného odpadu na minimum, museli jsme u sousedů několikrát prověřit kvalitu záchodové mísy.
Během dne jsme si odemkli a pěkně v klidu si poseděli, avšak po jejich příchodu z práce už jsme mířili ukazováčkem na zvonek a tvářili se téměř provinile.
Nejhorší bylo, že jsme nedokázali svoje potřeby navzájem sladit, a tak jsme mnohdy přicházeli ve chvíli, kdy byla nejmenší místnost v jejich bytě obsazena…
Za pár dní jsme si se sousedy vyměnili role.
S úžasem jsem zjistila, že vždy pečlivě upravená a navoněná sousedka dokáže po sobě zanechat odér, na který by mohl být pyšný i tchoř.
Další šok jsem utrpěla jednoho dne uprostřed noci, kdy jsem rozespalá otevřela dveře na WC a načapala jsem souseda tlačícího bobek tak vehementně, až mu málem vypadly bulvy z důlků. I my jsme totiž sousedům na pár dní půjčili klíče, abychom jim oplatili služby.
Nyní mne čeká něco podobného, avšak v poněkud mírnější podobě, jelikož budu muset u svých sousedů škemrat a cudně přitom klopit zrak jenom během dnešního dne.
„Když budeš potřebovat, tak cinkni,“ pravila mi včera sousedka. „My si u vás pozítří taky zazvoníme. Alespoň se častějc uvidíme…“
Přestože bydlíme víc jak dvacet let na stejném podlaží, příliš často se nepotkáváme. Zdá se, že dnes se pořádně užijeme… ;o)
Do vašich pocitů se dokážu vcítit. Jednou jsem šel v práci po své kolegyni na záchod, a ona, vraceje se zrovna z oné místnosti, mi to vehementně rozmlouvala: "Kolego, prosím tě, teď tam nechoď, nebo by sis mě přestal vážit!"
😀 no, snad me tohle nepotka 😀
Kladní hrdinové nečůrají ani nekakají…
Na záchodě jsme si všichni rovni :o)Klasická rada Listera ze seriálu Červený trpaslík ke Krytonovi byla: "Představ si je na záchodě". Na záchodě totiž vypadáme všichni stejně směšně a tam jsme si rovni :o)))
To: aTeoPravda nic než pravda – je v nějakém filmu hrdina na záchodě aniž by ho to mělo zesměšnit?
Jóóó to znám, taky nás tim zkoušely, ale u nás to trvalo dýl, asi 2 dny, pač to vzali všechno dohromady – i splynem.
jak to, že hrdinové nechodí na záchod?! A co v Pupl fiction?! ;O)
v Pulp fictionse žádní KLADNÍ hrdinové nevyskytují…Nebo že bych zas něco přehlíd, sakra?!
při své práci ulízeče v hotelu na Floridě,jsem zjistil,že největší prasata jsou letušky.Vyjde letuška z pokoje,cupity,cupity,celá v modrém,obličejík jako bonbónek,za sebou kufříček na kolečkách a v pokoji na toaletě vedle mísy leží h… jako cep.